Ano, přesně takto dopadnu, pokud budu večeřet a snídat čokoládu plnou lískových ořechů a čučet při tom na televizi, protože moje oči se už nějakou dobu nedívají, ale doslova čučí.
V létě mi zubařka řekla, ať přijdu po novém roce. V době předvánoční tam byl na kontrole syn, tak jsem mu řekla, ať mě objedná, vědoma si toho, že bych měla poctivě dodržovat preventivní prohlídky. Přinesl mi vítězoslavně objednací kartičku s termínem v půli června. Nevěřícně na ten termín zírám, načež se ji snažil syn omluvit slovy: „Víš, ona toho má hodně a neměla tě ani kam dát“.
Takže jsem se vlastně měla asi začít radovat, že se na mě v roce 2017 vůbec dostane řada a nemusím stát frontu až do roku 2018. Ale co, čas letí, a tak se návštěva zubařky a mé preventivní prohlídky kvapem blíží.
Volala jsem taky na oční. Ono nestačí, že blbě vidím na blízko, ještě mám problémy zaostřit i na onu zmiňovanou televizi při úhlopříčce 108 a opravdu vzdálenost mezi mnou a televizí není 20 metrů. Je fakt, že v ní v podstatě nic moc nejde, ale nějaký ten dokument či Bobo v Ordinaci……s čokoškou, anebo dýňovými jadýrky…… prostě blbě vidím.
Taky zajímavý objednací termín, někdy v půli dubna. Takže je to marné. Všude píší, že začíná numerologicky rok 1, takže nové začátky, ale u mě to vypadá na totální konec. Díky obsazenosti lékařů jsem odsouzena ke slepotě a ztrátě zubů. To budu ale fešná baba. Velmi jsem se bála vytočit číslo na ortopedii, na neurologii jsem to ani nezkoušela, protože tam panuje od svátků dovolená.
Málem jsem se vyděsila, když jsem dostala termín na příští týden. Nečekané. Takže mi nehrozí, že letos přestanu ještě navíc i hýbat rukama a nohama. Paráda. Nebudu úplný kripl, ale manželovi budu muset vícekrát zopakovat „v dobrém i zlém“, protože se na mě, slepou a bezzubou asi nebude schopen moc radostně a spokojeně podívat. Na druhou stranu, má vlastně stejnou zubařku a čokoládu měl večer taky! A brýle nosí celý život. Tak si může něco zkusit!
Odskočila jsem si mezi psaním vyčistit podruhé zuby. Jistota je kulomet a přeci jen, dosnídávala jsem zbytky včerejší čokolády. Myslím, že do června budu mít zuby tak vypíglované, že to oslní, anebo oslepí i zubařku. A to už tedy budeme slepé dvě. Vzhledem k tomu, že jsme stejně staré a prý dokonce i spolužačky, nebudeme si mít co vyčítat.
Vede mě to teď ale k zamyšlení, jak to, že si nepamatuji, že jsme spolužačky. Její obličej se mi vůbec nevybavuje. Takže ještě i ztráta paměti mě postihla? A kam se s tím vlastně mám objednat? A není to zbytečné? Protože datum objednání nejspíš stejně zapomenu?
Jsem šťastná, že mám za sebou gynekologa, protože s tou mojí ztrátou paměti bych si taky nemusela vzpomenout, jak se na onu kozu vylézá a pan doktor by mi musel předvést názornou ukázku. Zajímavá představa, jak doktor leze na kozu a roztahuje přede mnou nohy. Asi bych to nechtěla vidět a nechápu, jak na to může celé dny zírat on. Tak ale práce je práce.
A já jdu něco taky dělat, než zapomenu, cože jsem to vlastně dělat chtěla. Jediné, co vím jistě je, že na oční a zubní mám spoooustu času a chytrý telefon mi to jistě připomene, pokud tedy nezapomenu, že ho mám.
Páni, vždyť nejsem ještě tak stará, nebo snad jo? :)
