Už když jsem ráno sypala hřebíček do fazolové polévky a následně na to nalepila své čivavě na čelo modrou oválnou samolepku Chiquita z banánu, bylo jasné, že dnešní den nebude jen tak.
Evidentně by měl být nějak výjimečný. Vyrazila jsem na víkendový nákup, jenže to, co jsem chtěla jsem nepřivezla. Na tom není nic divného, daří se mi to celkem často. Ovšem většinou přivezu hromadu toho, co jsem nechtěla. Dnes mé tašky zely prázdnotou, což mi přišlo divné. Ale nehodlám věnovat přemýšlení nad touto záhadou více energie.
Dostala jsem ohromnou chuť na dobrou kávu, ale zradil mě přístroj, do hrnečku doslova vyplival půl deci voňavé tekutiny, zachrochtal a následně ztratil hlas úplně. Na první dojem to nebylo až tak špatné, protože z toho mála vznikla velmi dobrá káva. Dojem druhý, co teď? Opravář, anebo Ježíšek? Dilema se mi nedaří rozlousknout, protože prostě se mnou má hlava dnes nespolupracuje.
Sedím u pracovního stolu a bojím se něčeho dotknout. Evidentně dnes nepřináším nikomu a ničemu nic dobrého. Vůbec mi nejde práce od ruky a od hlavy už vůbec ne. Takže to vypadá na pracovní sobotu, protože dnes to nedám ani omylem. Tak jsem otevřela stránky IKEA co tam nového. Nového je to, že jsem si v hlavě sice uložila cifru za sedačku, kterou mám v plánu koupit, ovšem nevím, jak se to stalo, ta cifra v hlavě je o tři tisíce menší. A tak když už jsem v tom skvělém finančním plánování pohořela, tak ať to stojí za to. A vybrala jsem k tomu ještě koberec a peřinky. Manžel mě pochválí.
Čivava pobíhá jak malá Čikitka a evidentně zapomněla, čím jsem ji to vyšperkovala. Možná si připadá, jak princezna s hvězdou na čele a její kožíšek obarvit do odstínu myší šedi možná nebude problém. Prince nikdy v životě neměla, vystačí si s plyšovou beruškou, která má modré krovky, takže se dá předpokládat, že berušák je mužského pohlaví.
Uznala jsem, že abych se znovu dostala do formy, bude na to nejlepší fyzická práce. Ta pomáhá vždycky. Hromada nevyžehleného prádla bude to pravé, a tak jsem si všechno potřebné nachystala. Zradila mě žehlička a přestala vypouštět páru. Ano, vodu jsem do ní opravdu nalila. Sbalila jsem všechno ještě dřív, než jsem něco začala. Tohle asi bude potřebovat Ježíška o něco dřív, protože žehlička pojala potřebu i mírně připalovat.
Zobla jsem si k obědu kousek uzeného. Připadám si však jako vlk z Karkulky, dobré masíčko se v břichu proměnilo v kamení. A jak tady tak píšu, tak mi padly oči na lunární kalendář který mám na stole a je to jasné. Občas by nezaškodilo podívat se do něj hned po ránu a poslechnout dobré rady. Luna v Raku hovoří za vše a mezi jiné orgány, které jsou teď více citlivé patří i žaludek. A já mu dopřeju uzené. Proč ne. Dobře mi tak. Trávení oběda se nejspíš pěkně protáhne.
Ač je kus dne přede mnou, začínám cítit velkou únavu. Pořádně jsem nic neudělala a všechny pokusy o cokoliv dopadly docela špatně. Den pro mě začal dnes hodně brzy, vlastně byla ještě hluboká noc. Zlobí jedna lamela v posteli, díky které vypadává i druhá vedlejší. A tak jsem po druhé hodině ranní, s paličkou na maso zatloukala kolíčky, které mají všechno držet. Nechtělo se mi ležet v propadlé díře. Čikitka čivava na mě nevěřícně zírala, co to provádím. O to šťastněji se mi pak zavrtala pod peřinu a doslova začala spokojeně chrápat. K tomu jsem ovšem já už měla daleko a po pár přetočeních v posteli jsem vstala.
No a tak jsem si řekla, že když už se mi dnes tak vede, tak prostě všeho nechám a lehnu si k televizi, třeba usnu a pak bude svět veselejší. Našla jsem konečně program, který se zdál být nejméně agresivní a rozrušující, jenže není mému utrpení konec. Obrazovka začala kostičkovat, signál zmizel a čučím do černého Panasonicu, který alespoň ladí s nábytkem, když už nic jiného.
Ztrácím jakoukoliv víru v to, že dnešek existuje a rozhodla jsem se popřít dnešní den. Jdu se schovat do kouta pod deku a tiše počkám, až to přejde. Pro někoho začíná víkend, já dnešní den začínám ignorovat. A jestliže vymyslel někdo název filmu Probudím se včera, já se chci probudit zítra. Bude to o 100% lepší.
Dobrou……
