Nedalo se nic dělat, problémy mě donutily dostavit se ke svému gynekologovi dřív, než bych si představovala či měla v plánu.
V uvědomění si delikátního problému, vyzbrojila jsem se pro jistotu velkou čokoládou, aby si mohl pan doktor po mém odchodu osladit život a nemusel vybíhat na ulici a křičet “tváře, tváře!”. Už sestra při telefonickém objednání byla tak trochu nesvá z mé vygooglené diagnózy. A i mně bylo divné, k čemu že jsem to ve svém věku přišla, tak ale jistota je kulomet a jednoho dne jsem hrdě vkráčela do ordinace, aby se mé obavy potvrdily, anebo vyvrátily. Měla jsem totiž v plánu přes svátky klidně spávat. Přestože za svoje dlouhé roky dávno vím, že spousta plánování je úplně k ničemu.
“Co mi to dáváte, vy nevidíte, jak vypadám?” přivítal mě bodrý doktor a já si pomyslela, že i kdyby tu čokoládu snědl na posezení, tak to jeho tělo možná ani nezaregistruje. Jako mohla jsem vzít chlapovi flašku, proč ne. A rovnou vlítnout do dveří a říct, tak se na to pane doktore napijeme, protože to budeme asi nejspíš oba potřebovat. Ale přiznám se, že to mě napadlo fakt až když mi činil za čokoládu.
Při sdělování mých problémů profesionálně nehnul ani brvou, ale asi bych nechtěla vědět, co si tak nejspíš mohl myslet. “No tak se na to podíváme paní Novotná. Lehněte si, uděláme nejdřív ultrazvuk”. Zkoumal hodně a dlouho, až už jsem toho měla vážně dost, ale zase musím uznat, že se snažil a vyšetření neodbyl. “Vypadá to všechno v pořádku, nevidím nic, co by bylo špatně, ale všiml jsem si, že vás to vyšetření docela bolelo.” Tak si pojďte ještě vyskočit na kozu, vezmeme nějaké vzorky a podívám se ještě na vás.”
Vyskočit na kozu znamená ztrapnit se ve své vlastní historii, protože jednak se na ni blbě skáče a ta poloha je opravdu dost potupná. No nic naplat, v padesáti nebudu dělat trapku, to dá rozum. Vzhledem k mým popisovaným problémům se potřeboval chudák podívat I vizuálně. Takže si sedl na takovou tu nízkou kulatou židli na kolečkách a přistál mi mezi nohama. Je možné, že jsem v ten moment už fakt zrudla, protože co čert nechtěl, neviděl to, co pro mě při mé slepotě bylo v 15x zvětšovacím zrcátku jasně zřetelné. “Posuňte se trochu níž”, poručil doktor a mně jen letělo hlavou, že se mu napíchnu na nos. Hrůzná představa! “No podle mě to nic není, tohle je normální vzhled sliznice, která se věkem může trošku měnit”. Jenže já debil se nedala, maje před sebou obraz z toho zvětšovacího zrcátka a tak se ptala jestli i nalevo je to ok? Doktor si povzdechl, zvedl se ze židle, odstrčil ji a se slovy no nic jdu na kolena zakleknul mezi moje nohy. V tu ránu mi letěla před očima reklama na Red Bull, jak bych okřídlená frnkla zavřeným oknem i přes žaluzie pryč. No ani v pokleku neobjevil nic z toho, co jsem popisovala. To zvětšovací zrcátko jsem radši nezmiňovala. Dosti ztěžka se zase zvedl, dostala jsem recept na něco od bolestí, které se po vyšetření ještě vystupňovaly a měla jsem si za pár dnů zavolat o výsledky.
Přiznám se, zcela potupně jsem opustila ordinaci a ještě teď rudnu z tohoto důsledného vyšetření, jaké jsem v mé padesátileté éře nezažila. Problém nakonec nalezen, ale úplně jiný. Dnes jsem volala kvůli objednání na kontrolu. “Á paní Novotná”, vcelku rychle se zorientovala sestra. Jméno sice běžné, nicméně v této gynekologické databázi nejspíš velmi neobvyklé. No tak snad už bude vše v pohodě, nicméně se nejspíš posílím něčím, co mi dá pro jistotu křídla.
