On ten Facebook je docela nebezpečný zdroj informací, i když pominu různé fake zprávy, které jsou zaručené na základě toho, že jedna známá známé povídala. A už to frčí, už to jede.
Pro mě je Facebook komunikátorem a zdrojem jakéhosi druhu odpočinku, kdy jsem vyselektovala jak lidi, tak různé stránky, skupiny, něco přecházím pohledem, protože se mi selektovat prostě každý den nechce, no a u něčeho se zastavím a buď zhlédnu zajímavé obrázky, anebo prostě něco přelousknu.
No a tak se i stalo na jedné stránce ohledně zdravého stavování. Vlastně ani nevím, proč ji mám a sleduji, když se stravuji stejně podle sebe. Kachnu, bůček, škvarky, to tam moc nenabízejí, anebo jsem neměla to štěstí a byla jsem zrovna někde mimo, třeba právě s pusou zamaštěnou od toho bůčku. Netajím se s tím, že taková jídla mám ráda. Nejspíš jsem na nich byla asi i odkojená. Nevím, zeptám se mamky, jak to bylo. Ale jo, čuník byl každý rok v chlívku a hejno kachen jsem každé léto statečně hnala na koupání do potoka. Škoda, že se mi nevybavuje už chuť, ale muselo to být vynikající, protože mi ten kladný vztah zůstal. Vlastně, čím jsem starší, tím raději na to vzpomínám.
Ale zpátky tedy k tomu zdravému stravování. Ta stránka pravděpodobně není jen o jídle, ale taky o pohybu. Asi. Protože já to fakt nesleduji nijak pravidelně, jen co občas zachytím. No a tak se i stalo, že na mě jednoho dne vyskočila tabulka a prý „hurá do toho“. A to já zase jooo, jak čuchám nějakou „akci“, posbírám své odhodlání a jdu na to. No tak jsem si sedla a chvíli se u toho zastavila, protože to vypadalo, že bude sranda. Nebyla. Fakt jsem málem vsedě umřela, jen když jsem si prošla své jméno. Že jsem odmítla pokračovat, byť jen prvním písmenem příjmení je určitě jasné.
Dost často hlásám, že miluju pohyb. Jenže! Já to mám jinak. Mně někdy stačí i pohyb mentální. Jak bylo řečeno ve hře Radošinského naivného divadla Jánošík, „to sú také fukoty, že až“. Tam ty fukoty byly teda v souvislosti s něčím jiným, ale jako přirovnání mi to přišlo na první dobrou. No a pak miluju taky pohyb fyzický, ale taky jen podle sebe. Nejvíc chůzi – turistiku. Asi proto, že moje zdraví to tak chce a taky se můžu u toho rozhlížet a kochat, což já hrozně ráda. Takže sluchátka do uší, čivavu do batohu a tradá. Milujeme to spolu. Ještě občas kolo, ale to mi jednou ve větru a při rychlejší jízdě z kopce čivava z košíku málem uletěla, takže tady se musí opatrně. Možná jí pořídím bezpečnostní pásečky.
No ale tedy k tématu. Anebo spíš k motivační tabulce? Ani nevím, jak to nazvat. Fakt jsem to nezkoušela, jen jsem si to představila.
Takže:
M – 10x klik
Jednoduché. Lehnu, a už se ze země nezvednu. Rozplácnu se jako balík a moje slaboučké ručky prostě zbytek těla nezvednou. To dá rozum. Maximálně zvednu hlavu a zavolám pomoooc, to aby mě přišel někdo vysvobodit z polohy přišlápnutého brouka na zemi. Bolí mě bederní páteř a hoří celá pánev. Sakra kde jste kdo?! Už dlouho nevydržím, musím něco udělat. Auau snažím se dostat na levý bok, skrčím nohy a málem se počůrám úlevou. Přineste mi polštářek a deku, chvilku si zdřímnu, ať si odpočinu. Bylo to drsné!
A – 10x klik
Cože???? Co to jako mám za jméno, že musím tohle absolvovat znovu??? To kdybych věděla, zůstávám rovnou na tom polštářku a pod dekou dřimkat dál. Namísto toho dělám, že písmeno A ve jménu nemám, No a? Když mohla moje dcera v první třídě ignorovat číslo 3, proč ne já A. Asi to po někom má holka ne?
R – 30x dřep
Tak tady bych napsala, že se asi někdo pos…, ale tvářím se statečně a chci to zkusit. Zapomněla jsem, že koleno je k.o. a beru kloubní výživu. Ozvalo se hrůzostrašné křupnutí, dokonce i to druhé koleno, relativně v lepším stavu se přidalo a zoufale se snažilo upozornit na nebezpečnost celé situace. Tak se už ani nesnažím zvednout a rovnou dosedám na zem. Snažím se k oběma kolenům promlouvat klidnou řečí, že jsem to tak nemyslela a zklidnit je. „To si teda ještě někdy zkus!“ Pohrozilo mi levé koleno, pravé už nemělo sílu, jen tiše čekalo na svou další dávku Condrocosi.
I – 40s vysoká kolena
Ne eeee, propukám v hlasitý hysterický smích. Pošlete pro kněze, chci poslední pomazání. Při představě, že tohle provádím, motá se pode mnou čivava, kterou nešikovně zadupnu do plovoucí podlahy….. Upadám do klinické smrti bez započetí těchto 40s divnopohybů. Ani tak bych to nedala, nefandím si. Čivavičko odpusť…
E – 20x sklapovačky
Představila jsem si to, a byť stále neprobraná z klinické smrti, směju se jak debil. Na tohle snad musí umřít každý ne??? Takže pokud ještě dýchám, tak prosím dorazit, zahrabat a hodně zadupat. Chci se narodit do příštího života a s jiným jménem.
Mamí??? Kde jste přišli na jméno Marie??? Ahaaa, po tobě a babičce. Hmmm, to byl teda blbý nápad. Vždycky jsem chtěla jiné jméno! Každopádně to jdu nějak zachránit a sestavím tabulku ne tréninkovou, ale odpočinkovou. To budou panečku všichni koukat!
