Tohle by se vám (ne)mohlo stát

Nikdo neví, kolik je paní Hylariusové let. Možná, že to neví ani ona sama. Říká totiž, že roky už dávno nepočítá. Chlubí se ale tím, že je Vodnář. Takže vím, že tento měsíc má narozeniny. A taky je jediná ze všech bab, která se nezlobí, když o ní občas něco napíšu.  

Pomyslely byste si, milé dámy, že v důchodu budete vyvádět víc než za svobodna? To nikdy nenapadlo ani mou známou Janu, která se jednoho dne přistihla při myšlence, že by se klidně mohla zamilovat i přes ten svůj věk, a jak ji zapudila, tu neodbytnou myšlenku, hned se jí nazítří vloudila znovu, a to se jí opakovalo, až došla k rozhodnutí, že pokud nechce skončit u psychiatra, musí s tím něco udělat.

Nevěděla ale, kde potkat tu svou vysněnou lásku, někoho, kdo by se jí líbil, nevěděla ani přesně, jak by měl vypadat, třeba jaký vlasy nebo oči vlastně preferuje její chemie, jestli chce teda bývalého blonďáka nebo třeba nějakého šedivce. Nejlepší místo, kde si vybrat, kam pěkně zajít, místo, kam nejvíc chlapi chodí, to by byla asi nějaká hospoda, tam by mohla srovnávat všechny ty chlapíky, co popíjejí pivo a vedou spolu zajímavé večerní hovory.

Šla byste vy sama do hospody, abyste si udělala vůbec první obrázek o tom, koho vlastně chcete hledat? Jak vás znám, dala byste si tam nejvýš jedno malé pivo, vypila byste ho se sklopenýma očima a ani byste se po té maskulinní společnosti pořádně nerozhlídla a už byste chtěla tu návštěvu ukončit. To samé se stalo Janě a podobné obhlížení radši zavrhla. Nedivte se tomu. Ani její sousedka, a ta je hodně emancipovaná, tak ta její otrlá sousedka nejde do hospody hledat manžela, když už je třeba po půlnoci, přestože je jí jasný, že by ho tam nejspíš našla, ale stud jí nedovolí ho tam jít hledat, i když ví, že pravděpodobně bez cizí pomoci sám domů nedorazí, a když je zima, tak raději trne strachy, že manžel nedoklopýtá domů a cestou zmrzne nebo spadne do potoka jako nedávno jeden štamgast. Taková ostuda je jít hledat manžela do místního pohostinství, i když je dokonce v sázce jeho život.

Když teda zavrhla hospodu jako přehledné místo k seznámení, svěřila se se svými starostmi své nejlepší kamarádce. Doma při lahvince vína došly k závěru, že opatrnosti není nikdy dost. Hlavně aby se o tom nedozvěděli vnuci, to by se jí, Janě, zhroutila konzervativní výchova, kterou uplatňovala vůči svým dětem, teď teda rodičům těch vnuků, u kterých teď podobné vštěpování budilo nevoli kombinovanou s posměchem. Taky se usnesly, aby ten dotyčný nebyl chudý a neměl, nedej bože, třeba dluhy, tak blbě se seznámila jedna její kamarádka a stálo ji to všechny předdůchodové úspory, tak když zavrhly chudého, plešatého, tlustého nebo ženatého, nemohly se rozpomenout, jestli je někde v sousedství nějaký ještě k světu volný vdovec nebo rozvedený. Když si vizualizovala s pomocí své kamarádky svého vyvoleného, vypadal jeho profil asi jako napůl z nebe a napůl z pekla. Nebo trochu jako chytrá horákyně. Hezký, ale ne moc, aby na něj nemusela žárlit, chytrý, ale ne přechytralý, bohatý, ale ne zbohatlý, starý, ale ne obstarožní, aktivní, ale ne v politice, v tom se obě shodly, jenom ne žádného politika, ani komunálního, ne bezdětný, ale s dobře vychovanými dětmi, které z by z něj netahaly peníze, zaměstnaný, ale ne tolik, aby nebyl pořád v práci. Když teda obě sestavily profil budoucího pretendenta, musely uznat, že takový patrně neexistuje. Ještě si to ověřily v seznamovacích inzerátech a po týdnu došly k přesvědčení, že samy takhle podobný ideál nenajdou.

Naštěstí je při tom přemýšlení napadlo, že by se mohly obrátit na věštírnu paní Hylariusové.

Ta má v merku celou naši polabskou kotlinu a ještě kus kolem ní, a tak obě dámy neváhaly zajít pro radu k ní. Tahle vědma totiž svými dovednostmi přesahuje bájnou Kazi, musí být ale v dobrém rozpoložení, jinak se jí teda něco občas vymkne z rukou, ale nikdo si z toho nic moc nedělá, protože to všechno vyvažuje humorem. Tvrdí třeba, že za den se máte zasmát aspoň dvacetkrát, takže když ji navštívíte, zvládnete tohle penzum za půlhoďky. Tak za touhle paní se ta moje známá Jana vydala, protože nevěděla, jak by se seznámila se svým protějškem, kterého si napůl vysnila a napůl vybájila.

Ta paní vyslechla její touhu a dala jí sejmout celý kopeček karet. Ze tří hromádek, které nazvala, o čem nevíš, co se dozvíš, a po čem šlapeš potom vyrovnala třikrát tři skupinky karet a vyložila je podle svých dovedností. Z výkladu bylo patrné, že existuje určitá naděje, že by nějakého nápadníka měla v dohledné době tahle moje známá Jana potkat a nemusela by už každý večer koukat do seznamky, jestli tam nepřibyl nějaký inzerát.

Nevíme, jestli to bylo řízení osudu či čáry paní Hylariusové, jednou, když sama popíjela červené víno a vykládala si pasiáns, zavolal jí jeden kamarád, který se cítil osamělý, že by měl zájem o nějakou slušnou paní, nejraději nějakou bezdětnou vdovu... A na tuhle svou kamarádku se obrátil s důvěrnou prosbou, která za pár minut už nebyla důvěrná, poněvadž mu řekla, že jde jistě o telepatii, poněvadž zrovna před chvílí na něj vzpomenula a udělala si na něj bleskový výklad karet, teda samozřejmě že v jejím zastoupení a s pomyšlením zacíleným přesně na něj, a že se mu v nich, jako v těch kartách, zrovna objevila jedna ženská postava, která mu je osudem souzena, no tomu by nikdo ani neuvěřil, že ten popis přesně odpovídá jedné paní, kterou ona náhodou dost dobře zná, a síla osudu tady bude tak účinná, že i kdyby se ta dotyčná chtěla zpěčovat, neunikne té predestinaci, poněvadž nic jiného v tom nemůže být.

A tak ho jako králíka z klobouku vytáhla tahle vědma pro mou známou Janu a hned zatepla jim sjednala schůzku. To byste koukali, jak rychle se oba dotyční sešli a jak si notovali hned při prvním rande. A při druhém setkání už naplánovali další schůzky, včetně společné dovolené. Poněvadž přesně takhle jim to oběma vyšlo v kartách, které jim těsně před tím, samozřejmě každému zvlášť, vyložila paní Hylariusová.