Prý už bude hodná

 Mí známí tvrdí, že píšu jen ponuré texty. Podívejte se, že to není pravda :-) To, o čem píšu dneska, to mi vyprávělo několik mých kamarádek a usmívaly se při tom. Z toho usuzuju, že nejde o nic vážnýho.  

Prý už bude hodná

Narodili jste se v otevřený venkovský rodině jako já? Chodili k vám lidi všelijakýho druhu a vždycky byli vítání? Nabízela jim vaše máma jídlo, které zbylo od oběda a nechávala ho jakoby v pohotovosti v kastrolu na kraji plotny, aby komukoliv přišedšímu mohla nalejt do talíře a dát k tomu pěkně lžíci, poněvadž skoro pokaždý šlo o omáčku s kousky masa, aby ji mohl pěkně nabrat a hned šup s plnou lžící strčit rovnou do pusy, kam se mu moje máma s radostí a s chutí koukala očekávajíc chválu? A když se host zpečoval jíst, stejně mu nabrala rovnou z pekáče a sousto strčila do pusy, dokud se nezakuckal a pak to nevzdal. Že už jste to od tý doby nezažili? Chtěli byste dneska vy sami přijít k někomu na návštěvu, třeba jen krátkou a hostitelka by se na vás vrhla s pekáčem dobrýho jídla a nedala vám pokoj, dokud byste objemnou porci nezvládli? I když není pouť ani posvícení nebo jiný svátek? I když jako naschvál držíte dietu a jste rádi, že zrovna nemáte hlad? A pak by se na vás vrhnul hostitel s vlastnoručně vyrobeným domácím vínem z rybízu a mával před vámi se skleničkou od hořčice plnou červený tekutiny, zdvihal by ji proti světlu, abyste viděli tu jiskru a sílu, která z něj zářila? A co když vy pijete jenom suchý ryzlink nebo moselské, že jo? To byste teda měli smůlu, kdybyste navštívili mý rodiče ještě před padesáti lety.

A co kdybyste byl tenkrát už po vojně a bylo vám třeba už dvaadvacet, a byl jste ještě svobodný, to by bylo faux pas, pak by moje mamka i babka nenápadně vyzvídaly, proč jste ještě svobodný, jestli se budete ženit a kdy, a nebylo by vám nic platný, kdybyste zatloukal, protože by vás svými otázkami stejně nachytaly a hned by vám začaly shánět nějakou nevěstu, nejradši mezi našimi příbuznými. A kdybyste byla holka v tom samým věku, to by byla ostuda, že nejste vdaná, a co to, že ten váš si vás ještě nechce vzít, to by vám pomáhaly vymýšlet plány, jak ho k tomu přimět, možná by se moje mamka nabídla, že za ním zajde a promluví si s ním nebo s jeho mamkou. Nejlepší ze všech strategií v tý době bylo, že některé dívky nakukaly svému milému, že nejspíš s ním budou čekat miminko a to byste viděli, jak rychle obě rodiny, ženichova i nevěstina, chystaly svatbu, co na tom, že potom nevěsta zjistila, že děcko nebude, že to byly jenom příznaky... Však se to většinou hned dohonilo.

A kdybyste v tý době chodili do školy a udělali tam nějakou blbost, to by vám váš učitel hned nafackoval, nekoukal by ani na to, že jste třeba holka, leda by přihlíd trochu k tomu, že váš otec je nóbl víc než ostatní, třeba předseda JZD nebo tajemník místního národního výboru, to byste chytili jen pohlavek a učitel by hned tak jako tak vzal kolo a jel by to říct vašim rodičům a ti by se mu omlouvali, nabídli by mu něco k pití a vás by třeba hned před ním chytli a hned zatepla by vám nějakou přidali. A museli byste doma pěkně pomáhat a ani neceknout, kdyby vám rodiče za trest nedovolili jít do kina nebo na zábavu, i když vám bylo osmnáct a byli jste plnoletí. A když jste studovala na vysoké škole, byla jste finančně závislá na svých rodičích a žádný zaměstnání při škole, poněvadž jste celej den od rána do večera musela trčet ve škole a studovala jste, protože tenkrát se tak ve školách učilo.

Moje známá Hanka žila v podobné venkovské rodině jako já, když jsem byla mladá, a to už je hodně dávno, asi těch padesát let to bude, ta Hanka, když jí bylo přes dvacet a neměla ještě žádného nápadníka, což se tenkrát považovalo za handikep, tak ta moje spolužákyně z vysoké školy to byla, si vyhlídla na klučičí koleji jednoho zahraničního studenta, kterej s ní v těch šedesátejch letech začal rád chodit, poněvadž v tý době bylo neobvyklý chodit s cizincem z teplých krajin, kam se dnes pořádají zlevněné zájezdy a kde jste už pravděpodobně byla na dovolené i vy. Jejím rodičům se tahle známost moc nezamlouvala, poněvadž neměli multikulturní výchovu, a tak se Hanka s pomocí svého partnera osamostatnila, a hned jak to šlo, zajela se svým vyvoleným podívat se do jeho země, kterou obtéká krásný moře.

A jak se podivila, když jí jeho mamka nechala ustlat v opačným traktu jejich domu, než přebýval její partner, to nebylo jako na české koleji, kde sice načerno, ale každou noc polehávala s tím svým milým a nikomu to nevadilo, teď u něj doma ji, a to celý den, obklopovaly hlavně jeho sestry a sestřenice. S těmi a s jedním z bratrů zajela i na krásnou pláž, jakou si představovala ve svým snu v české zimě, na pláž u moře, na kterou se tolik těšila, a ta byla ještě hezčí, než na jakou by si v tý studený zimě doma byla pomyslela, která byla skoro prázdná a kde kupodivu ženské neposedávaly v plavkách, ale v lehkých a dlouhých róbách. Trochu jí vadilo, že se jenom koukly, jak si bratr zaplaval. Jenom si trochu pocákaly nohy v těch krásnejch oblečcích, jaký by jim holky u nás záviděly i na tanečních. Říkala si, že si zaplave třeba příště. Dlouho na pláži nepobyla, poněvadž zas jeli domů na dobré jídlo. Obklopena tradiční rodinou, jak si příbuzní jejího partnera s oblibou říkali, měla k jídlu neslýchané pochoutky v jakémkoli množství, co si přála, maminka a sestry ji skoro až krmily, podávaly jí s úsměvem nejlepší kousky masa a máčely je v pikantních a neobyčejně chutných omáčkách, které nemohla odmítnout, až byla pokaždý přejedená. Přitom se jí všechny vyptávaly na její rodinu a skoro všemu se divily. Nejvíc tomu, že by chtěla po studiu pracovat někde jinde než v sociálních službách.

To by se vám taky líbilo, viďte, kdybyste se mohla celej den válet u nějaký vstřícný rodiny, nemusela chodit do práce, ani do školy, ochutnávala byste dobrá jídla, jen byste se vykecávala se svou tchýní a se svými švagrovými, které by vás nenechaly nic dělat, jen byste jim pořád vypravovala. To vy jste se ale osamostatnila a máte smůlu, protože vy když máte chuť na kuskus v pálivý omáčce nebo na samosu, musíte zajít v Praze do drahých restaurací, nebo aspoň do nějakýho zahraničního řetězce, abyste si ten kuskus nebo falafel dala, pěkně si to musíte sama taky zaplatit, protože jste single a ještě jste na to pyšná. A ty všechny ty exotické dobroty v tý Praze klidně zapijete pivem, pěkně nekulturně, ať se to hodí nebo ne, nebo si hned vedle ve vinárně dáte dvoudecku vína, to ona by si Hanka v domě svého ženicha byla dala tenkrát taky, ale všechna ta chutná sousta zapíjela mátovým čajem nebo coca-colou.

Že by vás to dlouho nebavilo? Věřila byste, že ji taky ne, a už se těšila, jak navštíví své rodiče a sní jen tolik, kolik bude chtít a slibovala si, že se nebude stydět za svou mamku, jak nabízí hostům koprovou omáčku a táta je nutí, aby ji zapili vínem, kterýmu říkají domácké. A slíbila si, že se začne učit, půjde na opravné zkoušky a vůbec, řekne svý mámě, že už bude hodná, i když by nemusela, poněvadž je jí už přes dvacet. A jak se vrátila, hned to taky tak udělala.

A dneska, když už je stará bába a jezdí na dovolenou se svým novým partnerem do dalekých destinací a oba se tam můžou válet v plavkách na ručníkách a nikdo si jich nevšimne, tak ona jen kouká jako divá, pokud prokoukne přes mlhu rekreačního letoviska k barákům domorodců a po očku a zdálky pozoruje, jak to tam v tradičních rodinách chodí.

A hned u toho cizokrajnýho moře si řekne, že se jí tam líbí a že na příští dovolenou tam pojede určitě zase.