Chtěla vypadat mladě...

Málokterá moje kamarádka udělala pro své zkrášlení tolik, co paní Ivana. Snad mi nebude moc nadávat, když teď popíšu její snahy.

Kdyby vás bolelo tělo nebo duše, nebo kdybyste se chtěli po Novém roce zkrášlit, museli byste mít štěstí jako já, že byste potkali paní Hylariusovou, která si potrpí na své příjmení tak moc, že mi jednou ve slabé chvilce řekla, že nezůstala vdovou jen proto, že se o ní ucházel muž s vznešeným jménem Richard a stejně tak i s nóbl příjmením, že dokonce oželela vdovský důchod, jen aby získala to krásný zvučný příjmení, kde je R a Y. Můžu potvrdit, že jí to příjmení každej závidí, včetně mě, zvláště potom, co všem okolo vnutila názor, že nejen vhodné jméno, ale i příjmení ozvláštňuje svého nositele a implikuje mu pozitivní předurčení. Kdyby vám teda bylo nějak špatně i třeba kvůli tomu, jak blbě vypadáte, nebo byste si chtěli jenom vylepšit vzhled, poradila by vám ta paní, co máte dělat, aby vaše trápení přestalo. Doporučila by vám nějakou tinkturu nebo mazání, možná by vám to i přinesla jako mně, a kdyby nezabíralo vůbec nic, dala by vám k dispozici nějakej sugestivní obrázek na dobrou náladu. A to byste viděli, jak byste se nabili energií. Proto její rady doporučuju každýmu na potkání. Nejvíc na nich vydělala moje kamarádka Ivana.

Když tahle moje kamarádka dospěla do věku, kterýmu se u chlapů říká kmetskej, a u bab stařeckej, ale já teď říkám, že pro všechny báby krásnej, protože když se do zblbnutí neoddávají výchově vnuků, tak si můžou konečně dělat, co chtějí, jen je mi fakt divný, že to nedělají. Tak v tom pohnutým věku tuhle paní Ivanu pozvali na preventivní prohlídku, a to se velice zalekla, poněvadž se cejtila zhuntovaná a na pokraji svých sil. Kdybyste viděli její fotky z tý doby, brali byste tohle moje tvrzení jako objektivní. V tý době se potila, tloustla, chodila zanedbaná, nosila vytahaný kalhoty i trička, dokud se na ní div nerozsypaly, problémy stáří řešila kouřením, pitím a přejídáním, protože si myslela, že na ní už nezáleží, jako si to myslí dost starších paní a kupodivu i jejich manželů v naší vsi, a k tomu si myslela, že brzy tak jako tak stejně umře. Říkala mi, že fotky jí vždycky usvědčí, v jakým stavu se nachází, jako by její oko v zrcadle nebylo objektivní, ale foťák že jí vždycky ukáže, kdo zrovna je, i když ji pokaždý udělá starší, než si myslí. Taky používáte foťák místo zrcadla, abyste si pořádně všimla, že jste na obličeji ošrafovaná jako zeměpisná mapa, obočí máte jako velbloud a váš krk se podobá krku želvy? A když se smíříte s fotkou, která vás předtím vyděsila, po půlroce se necháte vyfotit a přála byste si, abyste vypadala jako před půlrokem?

Když jí teda foťák ukázal její sešlost, teda tlustou a ošklivou babu, myslela si, že to má za pár, jako že už to lepší nebude, jak říkají odevzdaně její i moji vrstevníci, kteří nevědí, o čem mluví, protože všechno vzdali, a měli smůlu, že nepotkali tu léčitelku, která má trochu latinský příjmení Hylariusová, po druhým manželovi, Hylary, jak jí říkám já, babu, která vypadá na padesát, jako by jí ještě těch šedesát nebylo a která se zabývá okultními vědami, kterým já tak trochu nevěřím.

A ta moje známá a zchátralá Ivana měla jednou zrovna slabou chvilku, že byla ochotna udělat cokoliv, tak se na mou radu setkala s touhle léčitelkou, co měla, mezi námi, taky strach z nemocí a ze smrti, a ta ji poradila, že by měla vyzkoušet rostlinu, která se jmenuje kalísie vonná, jestli se cejtí blbě a unaveně, jako že je opotřebovaná věkem, že ať vyzkouší tu kalísii, ta že funguje proti všem nemocem, ale hlavně proti stárnutí. Tahle kamarádka si všechno radši ještě ověřila na internetu a vygooglovala si, že kalísie je pokojová květina, která pochází z Mexika, ale pěstuje se hlavně v Rusku, poněvadž se říká, že je tam taková lékařská péče, že se lidi radši léčí sami, jak můžou, podobně jako u nás, a radí se i s šamany.

Ta vědma poradila ještě té bábě, aby si udělala z týhle rostliny tinkturu, že ji to pozvedne. A že za tu radu nic nechce, leda kdyby pro ni na nedalekém kopci, co vypadá zdálky a za každýho počasí jako strakatej pes na břehu moře, tam kdyby nasbírala nějaké bylinky a nasušila je. A kdyby natrhala hned zjara taky pupeny z různejch stromů taky na tom kopci, bylo by to úplně to nejlepší, čím by se jí a mnohým pacientům mohla odvděčit. A jak si ta Ivana udělala podle zvláštních návodů tu tinkturu, tak ožila, přestala kouřit, překonala následné tloustnutí a začala jezdit na kole na ten kopec a věnovala se sbírání těch přírodnin. Každý den v rámci té omlazovací kúry zajela na ten magickej kopec a odtamtud pokaždé přivezla kytici dobromysli, řepíku, máty nebo jiné byliny.

A všechny baby kolem viděly ten zázrak, jak se vylepšila, že může nosit oblečení o číslo menší, hned si myslely, že má nějakýho chlapa, poněvadž jiné vysvětlení a argumentace v naší vsi asi neexistuje, jako že když se udržujete v kondici, tak určitě ne kvůli sobě. A to je vžitý i v našem hlavním městě, tahle venkovská otázka, která asi není venkovská, jak jsem se domnívala, dokud jsem nejela zapařit do Prahy, dokonce jsem ji slyšela i mezi vzdělanejma ženskejma, s kterejma občas popíjím vínko, teda ty Pražačky se taky vzájemně podezírají, jestli nějaká, která začne dobře vypadat, jestli někoho nového nemá, ale tam v tom hlavním městě jsem slyšela jednu pohotovou odpověď, snad vůbec nejlepší, co jsem kdy zaregistrovala, kdy jedna single namítla, že většina ženskejch říká, že blbej vztah je lepší než žádnej, takže si ho udržujou, a ona že si to nemyslí, ba že si myslí opak, a pěkně ten slogan otočila asi tak, že než blbej vztah je lepší nemít žádnej, tak chytře to vyargumentovala, takhle nějak si to ta tazatelka musela vyslechnout, a neměla protiargument, i když je taky z Prahy, a už se dál neptala. Chci říct, že ať jste kdekoliv, hned upadnete v podezření, že to není samosebou, když si nějak vylepšíte vzhled, že jste určitě sexuálně motivovaná, i když vám je přes šedesát, a tak se nenápadně baby ve vsi tý mý kamarádky vyptávaly, a to nejen jí, tý Ivany, ale i jejích sousedů, jestli s někým nechodí, protože není normální hubnout, navíc v pokročilým věku, protože se traduje, že je to nezdravé, když si nenecháte trochu tuku na horší dobu, jako až na vás přijde nějaká nemoc, abyste měli nějakou tukovou rezervu. A ještě pronic zanic přestat kouřit, když je na to váš metabolismus zvyklý, to je taky nezdravé, zvlášť když na to máte a obvodní lékař vám to doslova nezakázal, a když od té Ivany slyšely, že v tom nikdo není, ale bez pohotové pražské argumentace, která by tady stejně nefungovala, uvěřily jí jen zpola, přesto ale chtěly vyzkoušet tu medicínu taky.

Když jim ale paní Hylariusová naordinovala kombinovanou kúru, včetně pohybu, jejich zájem se vytratil. Myslíte si, že ji poslechly, uhasily poslední vajgl, vzaly kolo a jely na něm aspoň kilometr do sousední vsi? Kdeže, vzaly si lžičku tinktury, ne nalačno, jak jim radila, ale pěkně ji hned zajedly, protože nevydržely půlhoďky předtím ani potom nejíst a nekouřit, a čekaly, až jim samo o sobě přestane chutnat kouření, tělo se vyburcuje ke cvičení a nebude se hlásit k večernímu vizitýrování ledničky. Jako když byly malé holky a chodily ještě do školy a myslely si, že jim všechno naskáká do hlavy samo od sebe a teď k stáru zůstaly jako opařeny, že proti mladým, co se snaží, toho moc neumějí.

Když se nedostavily očekávané výsledky, dostaly ty baby zlost na léčitelku a začaly ji pomlouvat, že nic neumí. Ale stejně jim to nedalo a chtěly mít co nejdřív v té věci úplně jasno a dohodly se, že se hned nazítří rozjedou vartovat trasu, kudy paní Ivana každodenně projížděla. Jelikož ale nebyly trénované, brzy jim ujela. A na tom kopci, kterej se trochu z dálky podobá strakatýmu psovi na břehu moře, i když leží obklopen rovinou, mohla nerušeně pro paní Hylariusovou s vděčností sbírat bylinky.