Zvolí si Američané největší koště?

Spanilá jízda Donalda Trumpa zatím pokračuje, i když o jeho vítězství v republikánských primárkách ještě rozhodnuto není. Exot a hulvát, kterému se ještě nedávno všichni smáli a teď horečnatě šrotují, jak ho konečně zastavit.

Stará dobrá Amerika evidentně definitivně skončila. Ideálem býval hrdý Američan, co se vypracoval vlastní pílí, statečně sloužil vlasti, potom založil vzornou rodinu a své manželce byl vždy věrný. Trump je jeho pravým opakem a jediné, co se mu fakt povedlo, bylo to, že se narodil bohatému tatíkovi. Se svým vlastním byznysem stačil párkrát zkrachovat, naštěstí zdědil víc, než dosud stačil utratit. Nadšené dámy obdivně tlaskají chlapovi, který je schopný cynicky se vysmát jejich vzhledu. Nic nevadí, vše je dovoleno a všechno mu projde. Ještě nedávno se mu mnozí smáli a teď se jen nechápavě ptají proč?

Američané hledají pořádně velké koště na chlív zanechaný velkou finanční krizí. Její příčinou nebyly jen hypotéky samy o sobě, ale mechanismy fungování finančních trhů. Obchodování s neprůhlednými deriváty, kdy jedna hypotéka kryla několikanásobek derivátů, muselo naprosto zákonitě vést k obrovskému výbuchu. V mechanismech těchto obchodů se vyznal málokdo, a kdo věděl, tak se zajímal jen o to, jak vydělat co nejvíc. Co bude zítra a kdo to odnese, bylo všem zainteresovaným naprosto jedno. A kdo byl potrestán? Prakticky nikdo ze skutečných viníků. Odnesli to všichni ti řadoví Američané, kteří najednou přestali být schopni splácet hypotéky. Fungovalo to přesně podle pravidla: Půjčíš si milión v bance, neplatíš a máš velký problém. Půjčíš si miliardu, neplatíš, a problém má banka. Zatímco drobný vlastník krachoval a octl se bez prostředků, banky podržel stát. Příliš velké, aby zkrachovaly. A odpovědní manažeři většinově žádnou zvláštní újmu neutrpěli.  

Běžný Američan se sice nevyzná v sofistikovaných finančních trzích, ale moc dobře chápe, že tohle nebylo fér. Podobné problémy se ostatně netýkají jen Američanů. Nejde jen o soustředění bohatství do rukou malého počtu obyvatel, ale přenášení odpovědnosti. Stát, tedy daňoví poplatníci platí za hazardní a nezodpovědné chování velkých hráčů. A nikde není zájem a snaha o pojmenování skutečných viníků a jejich odpovědnosti. Jeden si to vylíže do posledního dolaru a druhý dál lítá soukromým tryskáčem.

Morální hazard se tomu říká a Trump ukazuje jeho výsledek.  Odmítání odpovědnosti a její přenášení na ty, kteří nic nezavinili, vede k frustracím. A k deformacím trhu. Střední třída tvrdě maká a nic zvláštního si dovolit nemůže. Oproti nim vrstva top manažerům, kteří si můžou dovolit všechno a když se to nepovede, zaplatí to někdo jiný. Část toho, co vytvořili jiní, požere tato nezodpovědnost.

Frustrovaní lidé jsou odhodláni vzít do ruky koště a vymést ty, kdo je do jejich situace přivedli. Koště je jen funkční nástroj a není potřeba zkoumat jeho další kvality. Od Trumpa Američané nic jiného nečekají. Nezajímá je proto, že sám nic nevybudoval. Stejně jako nezkoumají počet jeho manželek a milenek. Na zametání to stačí. Trump je velmi vhodný jako pohrůžka možnou alternativou. A co by se stalo, kdyby byl skutečně zvolen prezidentem? Lze jen doufat, že jeho výsledek by v nejlepším případě byl ten, že by se nezměnilo vůbec nic. To je totiž maximum úspěchu, kterého je každý populista schopen. Pokud změna, jedině k horšímu.