Někteří obdivují jako své vzory a ideály odvážné hrdiny. Jiní spíš upřednostňují ty, s kterými se mohou bezezbytku ztotožnit kvůli jejich pasivitě a nezájmu o věci veřejné, což je mimo jiné kategorie Lídy Baarové.
Lída Baarová dokonale reprezentuje ryzí politickou apatii. Zajímala se o svůj vzhled a kariéru, a moc dobře věděla, kdo je zrovna u moci. Nijak si však nelámala hlavu s názory a činy těchto pohlavárů. Obdobný pštrosí přístup zaujímala i řada dalších umělců. My chceme mít hlavně klidně klid na práci a o politiku se nemusíme vůbec zajímat. Známe to i z naší aktuální současnosti. Maximum občanské angažovanosti jsme projevili u voleb, a ti, které jsme demokraticky zvolili, teď budou řídit zemi. Jen žádné rebelie, nepokoje, žádné rušivé projevy občanské angažovanosti.
Soukromý život také nemusí nikoho zajímat, milenecký poměr se ženatým mužem je sice nemravný, nikoliv však nezákonný. Baarová je spořádaná mladá občanka, co polehla kouzlu ženatého muže, Jeho manželka byla stejně nejspíš divná patrona a mladá herečka poskytla citově strádajícímu ženáči trochu lidského tepla a vřelého citu.
Byla kvůli tomu postavena na pranýř a souzena těmi, co se mnohdy zapletli ještě hůř. Obrovská křivda, se stala této mladé dívce. Takto viděla Baarová sama sebe a i mnozí další s touto interpretací souhlasí. Téměř antická tragédie nešťastné lásky mladé dívky. Dojemný příběh, který fascinuje. Čím vlastně?
Tato interpretace jejího příběhu ukazuje, jak deformovaně se vnímá křivda a nespravedlnost. Baarové se nestalo nic horšího než řadě jiných tehdejších herců a hereček. A to někteří z nich neměli na kontě nic horšího než roli v nějakém stupidním německém filmu.
Soucit s naivní herečkou vede ke zkreslenému vnímání poválečné reality. Hlavním zdrojem nespravedlnosti nebylo přeexponované nazírání na předválečné skotačení Baarové, ale nástup komunismu. Nejenže se svojí kariérou skončili mnozí jiní, a to i ti naprosto nevinní, ale především, začaly daleko nespravedlivější procesy. Bojovníci proti fašismu, vězňové koncentračních táborů, byli odsouzeni a zavřeni znovu. Chcete diskutovat o skutečných křivdách? Právě tady je dostatek materiálu.
Je to sice spekulace, ale pokud by se nechopili komunisté moci, Baarová by nejspíš opět začala hrát ve filmu. Ostatně pak v zahraničí role dostávala, i když i tam věděli, kdo byl Goebbels. A s trochou cynismu je možné tvrdit, že dopadla podstatně líp, než ti, co tady zůstali.
Lída Baarová může sloužit jako vzor občana, který si nasadí klapky na oči a soustředí se na svoji práci a zábavu. Tento model je ideálem pro ty, kdo jsou u moci a nechtějí, aby jim někdo koukal na prsty. A také pro ty, kteří nechtějí slyšet o svojí vlastní angažovanosti. Ne to, opravdu nejsou žádní zločinci. Jen je dobré si občas připomenou Alberta Einsteina: „Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na ně dívají, aniž by něco udělali.“
Vykašleme na fascinaci naivní krásnou tvářičkou a soustřeďme se na skutečné hrdiny. Jak málo známe příběh Anny Letenské, velmi nadané herečky. Točila svůj poslední film, komedii Přijdu hned, a nacistický kat jí dýchal na záda. Lidé v kinech se smáli a ona už byla dávno po smrti.
