Tato, taky tě očipuju

Udělejte maximum pro bezpečí vašich dětí, mějte je neustále pod kontrolou a nespouštějte z nich elektronické oko ani na chvíli. Konečně budete mít jistotu, že je vaše dítě v bezpečí. Samozřejmě je to hloupost, protože nešťastné náhody nelze nikdy stoprocentně vyloučit. Ministr Chládek nabízí vystrašeným rodičům nebezpečné lákadlo v podobě čipování žáků.

Systém popsal následovně: „Žák vstupuje do školy na základě čipu. Musí se toho čipu dotknout. Není možné, že jeden žák pustí na svůj čip dalších deset. To jim nebude nic platné, protože čip je propojený s třídnicí. Rodičům po vstupu okamžitě přijde SMS, že jejich dítě už je ve škole. Zároveň je čtečka na čip u každé učebny.“ Ubohé děti. Mohou nám závidět naše mládí, kdy jsme mohli bezstarostně mizet z dohledu rodičů a pomalu se učit zacházet se svojí svobodou. Pochopitelně i tak omezenou v závislosti na věku, ale pořád zůstával jistý prostor, kde se mohlo dýchat, aniž bychom po sobě zanechali elektronickou stopu. Teď budou rodiče vědět i kolikrát byl potomek na záchodě a jak dlouho. Ve virtuálním světě už ani záchody nebudou mít dveře.

V Nerudově básni Dědova mísa se synáček ptá tatínka, pro koho vyrábí dřevěné koryto. – Pro dědu, aby nerozbíjel nádobí. A synáček odpoví: „Až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá.“ Nyní by synáček odpověděl: „Až budeš, táto, starý, taky ti zavedu čip.“ Hezky v domově důchodců, aby synáček měl přehled, co tatík provádí a zda dodržuje pravidelný denní program.

Nemyslím teď na případy dezorientovaných starých lidí, po kterých několik dní pátrají stovky lidí, to je jiná kapitola. Jde tady o základní zkušenost se svobodou. Dítě se musí především učit, jak se bránit samo, a ne vyrůstat s pocitem, že je stále pod kontrolou a neustále někým sledováno. Nenaučí se zodpovědnosti a samostatnosti, pokud bude každý jeho krok zaznamenán a zkontrolován. Je to opravdu zběsilá představa, že každý pohyb je možný dohled v elektronickém záznamu. Vrůstání do svobody je růstem do zralosti. Jinak se řítíme plnou parou do nové totality.

Tajná policie s oblibou shromažďovala i banální fakta. Při výslechu pak drtila obviněné tím, že jen tak mezi řečí policista bodře prohodil, a to předevčírem na večeři u Nováků, ten řízek za moc nestál, že jo, ale salát, ten se povedl.

Sociální inženýři milují představu zcela kontrolované společnosti poslušných občanů. Nahrávají jim ti rodiče, kteří se preventivně bojí a jsou ochotni vzdát se své odpovědnosti za iluzorní pocit bezpečí. Děti však nesmí vyrůstat s pocitem, že jen život pod neustálou kontrolou je tím správným zodpovědným životem.

Ve Spojených státech často útočili ve školách sami studenti: „Michael Landsberry, bývalý mariňák a profesor z Nevadské střední byl zastřelen dvanáctiletým studentem. Bohužel, není to žádný ojedinělý případ, kdy děti promyšleně ve škole zavraždí své spolužáky a učitele.“

Neplatí to jen o školách, ale obecně při vytyčování pravidel bezpečnost platí zásada, že systém je nejzranitelnější zevnitř. Podobně jako u zneužívání dětí. Značné procento je těch případů, kdy útok přichází od někoho z členů rodiny nebo blízkých příbuzných. Děti ve škole nebudou nikdy stoprocentně chráněny. Musely by ještě existovat pečlivé osobní prohlídky, byť u nás móda nošení zbraní přece jen dost pokulhává za USA, tedy alespoň u dětí ve školách. A také bychom museli mít dokonalé polstrované tělocvičny, obložené vatovými polštáři, a tak dále. Nakonec stejně se vždycky způsob, jak systém prolomit.

Nenechejme se strašit a opíjet lákadly, která bezpečnost nezvyšují. Největší šanci má společnost, jejíž členové vědí, co znamená osobní odpovědnost a váží si své svobody. Jsou tak schopni efektivně čelit různým strašákům a odolávat zhoubným nabídkám znamenajícím rezignaci na vlastní svobodu.

Transparentnost ano, ale pokud jde o to, za co vláda utrácí peníze. Nikoliv slídění v soukromém životě.   

Zdroj:

http://zpravy.idnes.cz/vstup-do-skoly-na-cip-a-sms-rodicum-dt1-/domaci.aspx?c=A150424_134510_domaci_zt

www.policejninoviny.cz/nejtragictejsi-nasledky-strelby-ve-skolach-v-usa.html