S nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty

praví Etický kodex ministerstva školství, a míní tím požadavek na standard chování zaměstnanců. A následuje další věta: „Zaměstnanec jedná korektně s ostatními zaměstnanci úřadu i se zaměstnanci jiných úřadů veřejné správy.“

Firmy chtějí svými etickými kodexy deklarovat, jak úžasně dokonale se chovají jejich zaměstnanci. Ve skutečnosti může být jejich úloha poněkud méně vznešená. Mohou sloužit jako bič na řadové zaměstnance. Běda mu, pokud se křivě podívá na někoho jiného. A což etické kodexy šéfů? Ideálně by tyto kodexy měly platit pro všechny zaměstnance, od nejvyšších postů.

Jak jsme se přesvědčili před pár dny, standardy chování pana ministra jsou malinko vzdálené pojmu korektní jednání. Pro pana ministra je evidentně nedostižitelné chovat se podle uvedených náročných zásad.

Můžeme tedy slevit z nároků a vzít další kritérium, a to mluvit pravdu. Vybudování a udržení důvěry veřejnosti patří mezi základní hodnoty, které mají zaměstnanci veřejné správy vytvářet. Důvěra je odvozena od slova věřit, a věřit můžu tomu, o kom vím, že říká pravdu.

Existovaly by tedy dva kodexy chování, jeden pro obyčejné zaměstnance, a druhý platný pro pana ministra. Zde by bylo napsáno: pan ministr má právo volat zaměstnancům kdykoliv a zaměstnanec je povinen vždy hovor přijmout, anebo bezprostředně zavolat zpět. Zaměstnanci jsou povinni stát v pozoru a příchod pana ministra vítat hlubokým úklonem s přesně definovaným sklonem trupu. Zaměstnanec je povinen kdykoliv dostavit se do práce a slavit šéfova mediální vystoupení. Podepsal by se pod toto nějaký ministr?

Existence dvojích pravidel je jedním ze základních zdrojů frustrace a ta je násobena jedním velkým pokrytectvím: vždyť se přece o nic nejedná. Je nutné to chápat v celkovém kontextu pozitivních zásluh, drobné nesrovnalosti musí jít stranou. Vyznamenali se též odboráři, jeden by řekl, že mají v popisu hájit zájmy obyčejných zaměstnanců, ale je to jinak: „Odboráři z ministerstva na Chládkovi ocenili jeho vstřícný postoj při společných jednáních, mimo jiné proto, že uspořádal anketu o zachování jídelny.“ Inu, oběd bližší než strádání kolegů.

Sociální demokracie neustále vypočítává, co všechno dělá pro ženy. Nedávno schválila kvóty na kandidátkách. Prezident Zeman naopak soudí, že jsou urážkou pro ženy.

Volání po kvótách můžeme proto také chápat jako neschopnost řešit stávající tristní situaci nadiktováním určitého procenta. Namísto licitování o kvótách by měl být vzato vážně jako první pravidlo korektní a spravedlivé jednání. Nikoliv vystupování z pozice síly: šéf může všechno a kdo je u moci, diktuje pravidla. V debatách kolem ministra Chládka je vidět prioritu účelovosti. To je tak složité jednoduše říci, že některé manýry jsou neakceptovatelné a míra stranických zásluh nemůže vyvážit to, co je nepřípustné v mezilidských vztazích? Tedy, že šikana není omluvitelná.

Zdroje:

http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/eticky-kodex-zamestnancu-msmt

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/313091-sobotka-chce-odvolat-chladka-kvuli-zpravam-o-sikane-na-ministerstvu/

http://www.ceskaskola.cz/2015/05/prectete-si-resort-skolstvi-opousteji.html