Lidé vyrazili do ulic a hned se objevila řada odsuzujících reakcí. Nevážíme si demokraticky zvoleného prezidenta. Kdo byl jednou zvolen, má pravdu, ať dělá cokoliv. Není možné pokřikem v ulicích měnit zavedené pořádky a už vůbec ne výsledky voleb. Jen si hezky počkejte na další volby a do té doby buďte zticha. A co takhle pohled z pozitivní strany? Lidé jsou aktivní a využívají všech svých demokratických práv. To přece svědčí o jejich schopnosti vyjadřovat politické postoje.
Teď vůbec nemám na mysli vajíčka a jiné projevy výtržnosti. Právě jen pokojnou demonstraci. Právo shromáždit se a vyjádřit svůj názor, právo sepsat petici, založit spolek, a mimochodem také stávkovat. Demokracie nejsou jen volby, ale vykonávání všech politických a občanských práv.
Největší bolestí je neochota pochopit, že tato práva mají všichni, i ti, kdo mají jiný názor než já. Dokonce mohou vyslovit i názor, se kterým nesouhlasím. Meze představivosti překračuje možnost, že by tento názor mohl být skutečně jejich vlastním názorem vyplývajícím ze vzdělání a životních zkušeností. Pro kritiky demonstrantů je nepochopitelné, že účastníci nebyli nikým navedeni, zorganizováni, k přítomnosti na shromáždění je neukecala ani EU, ani jiná rozvratná organizace, dokonce ani Martin Přikryl jim neslíbil žádný bonus za potvrzení docházky. Jen tak, jim to přišlo jako dobrý nápad, vyrazit ven a říct, co si myslí. To jen bolševik vždy tvrdil, že nepřátelské síly zorganizovaly nepokoje.
Každý může svolat shromáždění a přesvědčovat jiné o svých názorech. Na tom není nic ostudného. Můžeme s ním nesouhlasit, ale proč ho nenechat vyjádřit ten názor a polemizovat s ním stejným způsobem. Namísto toho jsou demonstranti označeni za pochybná individua, dav podléhající módní vlně. A představte, oni tam dokonce s sebou berou děti a zneužívají je k této propagandě.
Sorry, rodiče mají právo vychovávat děti, a to i k občanské angažovanosti. Přiznat rodičům právo na výchovu znamená, že dítě vychovávají podle svého vlastní přesvědčení, ne podle mínění jiných. Jen tvrdé diktatury zasahovaly do rodičovské výchovy, a to až tak, že rodičům odebraly děti. Pokud rodiče vezmou děti s sebou a vysvětlují jim pravidla fungování politického života, dělají přesně to, co je součástí rodičovské výchovy. Někdo vezme dítě do McDonaldu, jiný do divadla, anebo do přírody. Jakákoliv snaha buzerovat rodiče nad rámec nezbytných rodičovských povinností, je projevem myšlení, že někdo má více práv než jiný a může jiným z pozice nadřazenosti diktovat.
Hysterická obava, že se může demonstrace postupem doby zvrhnout, není důvodná. Vajíčka hodilo pár lidí, ten zbytek účastníků za to může a není důvod předpokládat, že to příště udělá. To si můžou myslet jen ti, kdo jsou přesvědčeni, že je někdo navádí.
Rozdělení ve společnosti je dáno vyznáváním filozofie, že kdo není s námi, je proti nám a je to nepřítel, s kterým se musíme vypořádat. To jen bolševik pořád hledal třídního nepřítele. Stačí málo, a to uznat, že jinak smýšlející občané mají stejná práva jako ostatní a můžou je stejným způsobem uplatňovat.
