Milí politici, ochraňte se sami před sebou

Zákon o ochraně spotřebitele poskytuje oproti klasickému nákupu v obchodě vyšší míru ochrany zákazníkům, kteří se účastní oněch známých převáděcích akcí.  Vychází se z toho, že svobodné rozhodování zákazníka je u těchto nákupů výrazně pozměněno. 

Zákazník je dopraven do místa, kde je vše nachystáno tak, aby byl snadno manipulovatelný. Učiní pak nákup, kterého hned druhý den po té, co se vrátí domů, hořce lituje. Zákon mu napomáhá, aby rozhodnutí učiněné v přechodném transu mohl bez újmy pro svou osobu odvolat. Tímto je zákazníkovi poskytována ochrana před sebou samým.

Podobně také nově jmenovaní členové vlády okamžitě po svém jmenování, upadli do obdobného transu a pustili se do divokých personálních výměn. Jejda, já mám pravomoc někoho odvolat, tak si to zkusím. Občas to tak úplně nevyšlo a ke svému překvapení zjistili, že jejich formální pravomoc reálně úplně nefunguje. Co se dá dělat, odvolaného zase vrátíme do jeho funkce. Hračka se nějak porouchala.

Proč je takový odpor proti zákonu o státní službě? Jeho přijetí by mohlo nakonec přinést určité kladné body i pro politiky. Jasně, komplikoval by rozdělování trafik. Ale na druhé straně, chránit se před vlastní hloupostí, má také jistý půvab. Klasickou zbraní úředníka je předstíraná ochota vyhovět, ale bohužel on nemá ty pravomoci. Kdyby si politici dopřáli trochu střídmosti při personálních kolotočích, prospěli by možná překvapivě i sobě samým. V parafrázi na známé úsloví o užitečnosti mlčení pro toho, kdo chce být považován za filozofa, je možné dodat: „Byl bys považován za rozumného politika, dokud jsi nic nedělal.“