Krádež jako volební program

Komunisté vyrazili do voleb záchrany českého národa před církevními restitucemi. Což o to, praxi v tom mají, už jednou církve připravili o majetek. O co víc je téma populistické, o to méně je významné v rozpočtových položkách. Dva roční rozpočty Národního divadla vážně ekonomiku nezachrání.

Jediný efekt, který přinese plnění této části komunistického volebního programu uspokojení frustrace těch, kteří komunisty volili. Teď jsme jim to ukázali. Jenže, moc dlouhý čas tento efekt nevydrží. Jak dlouho je možné žít z pocitu, že to někomu nandali. Jen do té doby, než si dotyčný fanoušek uvědomí, že je na tom pořád stejně mizerně. Nikomu se tím život nezlepší, ekonomika nebude lépe fungovat.

Komunisté proto najdou dalšího obětního beránka, takového, který nemá možnost obrany a kterému je co vzít. Některé perly z programu:

• Progresívní daň z příjmů – oblíbený hit, protože vyšší příjmové skupiny stejně komunisty nevolí.
• Zdanění luxusní spotřeby, což jsou podle komunistů i umělecká díla. Jen na okraj: jen málokdo z absolventů uměleckých oborů je schopen se uživit vlastní tvorbou. Ale k čemu je vlastně umění. Nakupujte v supermarketech.
• Progresívní zvýšení dědické daně – o 35 %. Měli jste předka, který dobře hospodařil. Jeho problém, měl to probendit. Stejně z toho potomci nic mít nebudou.
• Omezení volného nájemného a zavedení regulace – to už je snad vyřešeno, mimochodem, regulované nájemné může být i vyšší než volné tržní.

Komunistický program je plný nejrůznějších dávek a podpor. Nápady, jak ho zajistit jsou však nefunkční. Ano, předchozí vláda se při omezování sociálních dávek dopustila v některých případech neuvěřitelných pitomostí. Komunisté však nenabízejí pozitivní cestu. Z krádeží se dlouho žít nedá. Dojde se jen do rovnosti v bídě.