Uprchlická vlna bude pokračovat, dokud budou existovat příčiny současného stavu. Žádné opatření platné v Evropě nevyřeší problémy v zemích, odkud lidé prchají, a tedy ani nemůže účinně zastavit migraci.
Putin vyzývá k vytvoření koalice proti IS a v Sýrii již nejspíš ruští vojáci operují. Konečná porážka brutálních teroristů by vítězům výrazně vylepšila reputaci a dala zapomenout na domácí problémy Ruska. Pokud by ale zůstal dále u moci Asad, jen se po časové ose posouvá aktivační zdroj terorismu.
Rozvrat v zemích, jako je Sýrie, Lýbie a další údajně způsobil vývoz západní demokracie. Bohužel, k ničemu takovému nedošlo. Nejdříve zde byli diktátoři a ti generovali a postupně radikalizovali opozici. Mantra, že za Asada a Káddáfího tu občané žili celkem v poklidu, protože pánové diktátoři uměli zemi držet pevnou rukou a udržovat v zemích příměří, vychází z názoru, že účel světí prostředky. Jen je třeba malinko přivřít oči nad tím, že ti, kdo nesouhlasí, jsou mučeni a fyzicky likvidováni. Většinový občan obvykle bude prohlašovat, ano máme tady nějaká omezení, ale jinak se nic neděje. Pravda, občas se někdo někam ztratí a už ho nikdo víc neuvidí, no jo, ale kdyby držel hubu a krok, mohl se mít také dobře.
Bohužel praktiky těchto diktátorů byly podstatně tvrdší, než jak jsme byli zvyklí od šedesátých let od soudruhů u nás. Nenávist vůči diktátorům narůstala a formovala opozici, tlak budí protitlak. A po pádu diktátora většina těch spořádaných občanů uvěřila, že ti, kdo byli pronásledováni a mučeni, teď přinesou lepší zacházení. Opoziční radikálové nasednou na vlnu většinové podpory, než ti, kdo jim fandili, pozdě zjistí, že se dostali z deště pod okap. Během diktatury se demokratickým způsobům nenaučili. To byla jen naivní představa těch, kdo je podporovali, že nová vláda bude spravedlivější. Islamističtí fundamentalisté jsou produktem vlády Bašára Asada, Saddáma Husajna, Muammara Kaddáfího a jim podobných.
„Oni si přece svoje problémy způsobili sami a Evropa nemůže být odpovědná za celý svět“, zní další mantra. Hranice těchto zemí byly nakresleny zvenčí a z tohoto odkazu žijeme doteď. Vnitřní problémy Sýrie, Iráku a dalších vychází z jejich umělých hranic, místní obyvatelé si tyto státní útvary nevymysleli. Lavírování Turecka je dáno tím, že na Kurdy po první světové válce jaksi vlastní území nezbylo. Plody jsme sklízeli prakticky doteď, jelikož Turci si nebyli schopni ujasnit, zda je lepší podporovat IS, než bojovat společně s Kurdy proti IS.
Pokud by skutečně měla současná ruská aktivita znamenat udržení Asada u moci, převálcování IS je vítězstvím v první kole a současně založením zdroje budoucího opakování situace. Vpád sovětských vojsk do Afganistánu byl po čase vystřídán občanskou válkou a příchodem Tálibánu. Podpora diktátora přinese krátkodobě klid, dlouhodobě hluboký rozvrat.
Američané mají trauma ze zpackané situace v Iránu. Pád Husajna přijala většina Iráčanů s potěšením. Následné kroky Američanů byly ovšem tragické. Tím se zrodila představa o nemožnosti vývozu demokracie. Američané žádnou demokracii nevyvezli, než totiž stačili udělat cokoliv pozitivního, situace ve společnosti se natolik radikalizovala, že nakonec odtud utekli jako malí kluci. Nápady na rozpuštění armády a policie byly ideologicky korektní, ale prakticky idiotské. Je lepší občanům zajistit bezpečnost pomocí staré armády a policie, než je nechat napospas rabování. Namísto udržení běžného provozu a zajištění práce pro co nejvíce lidí, se Američané snažili importovat poslední výdobytky ze světa moderních technologií. Pozdě zjistili, že irácká společnost má aktuálně jiné priority.
Zajistit fungování demokratických institucí vyžaduje dlouhodobý časový horizont, dobrou znalost místních poměrů a respekt, k tomu, co funguje. Tyto země se po delší dobu neobejdou bez podpory zvenčí. Musí být taková, která rozumným způsobem bude napomáhat rozvoji stabilních institucí. Američané by alespoň mohli poradit, jak to určitě nedělat.
