I na šibenici se dá zvyknout. Akorát trochu tlačí kolem krku.

Nedávno proběhla zpráva o náročných pracovních podmínkách pokladních, které, aby náhodou nezlenivěly, nesměly za kasou sedět. Dá se na to zvyknout, říká jedna z nich smířeně. Lepší nějaká práce než žádná. Kavárenští mudrlanti k tomu vzkazují, že pro ty, kteří pracovat chtějí, se vždy nějaká práce najde. Zkuste se zvednout od svých stolků a vyrazit na venkov, do drsných podmínek míst, kde je mizivá nabídka práce. A všimněte si, za jakých podmínek mnozí pracují.

Řešení není další zpřísnění zákoníku práce ale fungující ekonomika, která generuje pracovní příležitosti. Protektorská zákonná opatření nenahradí nefunkční hospodářskou situaci. Zákon nic podstatného nevyřeší, pokud není spojen s reálnou ekonomickou situací. Je tu od toho, aby urovnal excesy, ale sám nesmí být excesivní. Jinak pouze nahrává do karet pár kverulantům a děsí solidní zaměstnavatele.

Momentální politická jednání nepřekročila rámec hokynářského krámku. Představy o dalším vývoji ekonomiky leží v hluboké podzimní mlze. Přece se musí jednou oživit, už dlouhou odpočívala na dně. Někdo by to měl té ekonomice povědět.

Aktuální politické diskuse se točí kolem daní, které by neměly růst, nebo asi možná trochu, ale ne moc. Nezvýšíme daně, ale když nám nic jiného nezbude, trochu je zvýšíme. Drobátko té progresívní daně bychom také mohli unést. Drazí přátelé, když neporostou příjmy, ani daně nebudou.

Dohady o církevních restitucích. Inflační doložka nás zruinuje. Jednoduché řešení, nebudeme si pěstovat inflaci a zůstaneme na svých. Moudré rady církvím, že by se měly uskromnit jako papež František. Jen pro připomenutí, papež František mimo jiné nedávno apeloval na důstojnost lidské práce, dát člověku práci znamená dát mu důstojnost, kde není práce, chybí důstojnost. Nebylo by vstřícnější diskutovat o programu zaměstnávání?

Poplatky v nemocnicích nebudou. Někteří to rádi uslyší. Další bod ve výčtu položek, které nic neřeší.

Dosavadní jednání jsou jenom přehazováním závaží na jednu a druhou misku, co čím vyvážit ve vzájemném licitování. Kam nám zmizela koncepční řešení?  

Volání po právu na práci zavání komunistickou politikou zaměstnanosti, která byla především skrytou pracovní povinností a systémem, který dobře držel lidi pod krkem. Jaká jednoduchost bytí. Co děláš dopoledne na ulici, máš být v pracovním procesu. Tudy cesta nevede. Ale na druhé straně si znovu připomeňme: stížnosti na nedostatek práce a obtížnost jejího získaní, není fňukáním neschopných ale obyčejnou lidskou touhu po smyslu života, po tom, aby si mohli vážit sami sebe.

.