Když jsem po 36 letech práce v jediném  podniku odešel  do důchodu a cítil jsem se fit, začal jsem pracovat jako pokladní v TESCU. Pokladní sedí za kasou a pracuje jen rukama, pípá a pípá, ale je neuvěřitelně náročné na psychiku. Zákazníci vás předem považují za nepřítele, který je chce okrást, těsně za kasou každý vezme účtenku a kontroluje a kontroluje. Když chcete na WC, musíte přesvědčit 25 letou šéfovou, že se vám fakt chce hodně, aby vás pustila

Vydržel jsem tam rok a odešel jsem do čerpací stanice. Tam pro změnu dvanáctihodinové směny , bez možnosti, jak se o tom píše v blogu, si sednout. To byste nevěřili jak strašně pálí nohy, když musíte 12 hodin stát  při omezeném pohybu

I toho jsem brzy nechal a odešel jsem k zedníkům dělat přidavače, když nebyla práce, do lesa sázet stromky, pálit klest. To jsou všechno fyzicky náročné práce, ale zlaté, proti tomu dělat pokladního v TESCU nebo pracovat  na pumpě.

Já jen malou technickou. Před krátkým časem běžel na ČT2 velice působivý film "Krátký film o zabíjení" se skvěle natočenou scénou popravy oběšením. A ještě dnes, po asi 10 dnech mi z ní běhá mráz po zádech.

Ale k věci, to co tlačí nebo spíš škrtí okolo krku je oprátka.

"Zákon nic podstatného nevyřeší, pokud není spojen s reálnou ekonomickou situací." --- Tak trochu mi to připomíná Marxe s tou jeho základnou a nadstavbou a s jeho opožďováním se vědomím za bytím.

Tak mi to připomíná pana Klause, který dával přednost ekonomice. A vidíte to, kde jsme dnes.

A teď vážněji. Zákon je zákon, musí se dodržovat a ne že ne. A pokud je dobře napsán pak je těžké jej obcházet. A pokud bude obcházen pak následuje postih. Elementary.

Záleží na poslancích jaký odhlasují. A je na tom něco špatného když myslí taky na lidi  a nejenom na tu vaši "ekonomickou situaci"?

Ještě jinak. Takže je vše na ekonomice, ekonomech, vládě a já nevím čem ještě. A "zákon nic podstatného nevyřeší", jak tvrdíte. Neříká se tomu náhodou právnický nihilismus? Možná jinak, ale podstata je jasná: právníci (doufám že ne zákonodárci) dávají ruce pryč od toho v jakých lidé  pracují podmínkách. Možná jste něco slyšela i o moderním otrokářství. To se proti tomu taky dá těžko co dělat? Taky je to v "ekonomické situaci"?

Pokud jste to, paní autorko, myslela jinak, pak to jasně a srozumitelně  napište. Ne v obecných a vyprázdněných floskulích, těch už bylo dost. No třeba jak se mají chovat ženy za kasou (muže, většinou mladíky vidívám za kasou řetězců tak v pěti procentech a to možná přeháním). Takže co nabízíte? Skutečně si zvyknout na šibenici? Není to trochu málo?

Používám mírnou nadsázku, pracovní zákonodárství skutečně chránilo a pomáhalo tam, kde byly poměry otrokářské. Není samospasitelné. Pokud se ochrana zaměstnanců výrazně zpřísní, bývá brzdou pracovního trhu. Kde nefunguje ekonomika, ani práce nebude. Na jedné straně jsou zákony, na druhé davy lidí, kteří jsou ochotni pracovat i za drsných podmínek.