Londýnskou recepční vyhodili z práce, protože odmítla nosit lodičky na minimálně 5 cm vysokém podpatku. Podepsala sice smlouvu ukládající povinný dress code, ale nepochopila, že to zaměstnavatel myslí vážně.
Klasik by trval na dodržování smlouvy a neměl by tudíž pro recepční příliš pochopení. Jenže vyhazov vyvolal v Británii velký ohlas, a objevily se petice proti vynucování nošení vysokých podpatků. Problém je nejspíš žhavější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Vysoké podpatky rozhodně nejsou nic extra prospěšného pro zdraví nohou. Kupodivu EU dosud nevydala žádnou směrnici, která by zakazovala ukládat zaměstnankyním povinnost nosit boty na vyšším podpatku. Při té obsesi řídit kde jaký diskomfort zaměstnanců podpatky zatím unikly pozornosti bystrému oku EU úředníků. Anebo pánové přece jen raději na ty podpatky nechtějí sahat? Vždyť je to taková hezká podívaná.
Dress code se v některých firmách stal modlou a prostředkem, jak šikanovat zaměstnance. Průměrně soudný člověk ví, jak se přiměřeně obléct. Budiž, pokud má firma zapotřebí zakódovat určitý styl oblékání, ať si to užije. Skvělé bude, když u toho zachová i zdravý rozum. Právě podpatky jsou ukázkovým příkladem, kdy se pohybujeme na hranici rozumných požadavků. Není problém pochopit, že žabky, sandály a tenisky nejsou vhodnou společenskou obuví. Od balerín můžeme začít diskutovat. Ze zdravotního hlediska rozhodně také nejsou optimální, podobně jako ty vysoké podpatky. Nosím na střídačku obojí, boty s vyššími podpatky mají holt své kouzlo. Dokonce můžou být relativně pohodlné, pokud mají kvalitně zpracovanou vnitřní část. Ovšem najít takového výrobce se rovná výhře v loterii. Jinak si zrovna teď při psaní protahuji kotník, po kterém jsem prošla, když jsem nějak moc v těch botkách spěchala po schodech.
Požadavek nošení lodiček lze v některých profesích ještě akceptovat, rozhodně však postačí, pokud jsou na nižším a širším podpatku. Dotyčný zaměstnavatel nebyl jediný šikanující. Julia Roberts letos v Cannes vyrazila bosá na protest proti loňskému zákazu vstupu ženám, které neměly obuté boty s dostatečně vysokými podpatky.
Islámští fundamentalisté pro změnu ženám, kromě povinného zahalování, zakazují též nosit boty na podpatku se zdůvodněním, že jsou příliš sexy. V Evropě se naopak vyžaduje, aby je ženy nosily. Protože chlapi vědí, co ženským sluší. V podstatě jedno a totéž jen v obráceném gardu. Evropské ženy, které odmítají nosit podpatky, jsou podezírány z přepjatého feminismu. Muslimky toužícího po botách na podpatku jsou zase příliš emancipované.
Podpatková pravidla obojího druhu představují diktát představ, jak mají ženy vypadat, aby splňovaly nároky, které si pro ně vymyslela druhá polovina lidstva. Proč by si ženské nemohly rozhodovat o svém oblečení samy, pokud splňuje obecnou míru přiměřenosti, tedy čisté, upravené a bez obnažení nepatřičných míst. Chlapi také nenosí na společenské příležitosti sandály a kraťasy.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že nosit hidžáb není základní lidské právo. Chtěla bych k tomu dodat, že nosit vysoké podpatky není základní ženská povinnost.
