Je občan 50+ méněcenný jedinec?

V posledních letech se do slovníku české společnosti dostal módní termín 50+. Používá ho státní správa, média, mnohé tzv. podpůrné organizace. Zaklínají se problematickým životním obdobím, bojem proti diskriminaci zralých občanů a hlavně mají společné jedno: zaštiťují se podporou EU, čerpají prostředky z Evropských strukturálních fondů. Ptáte se, jak tito „odborníci“ doopravdy lidem ve vyšším středním věku pomáhají? Sdělím vám tajemství: NIJAK!  Mnohokrát jde o vzdělané a pracovité lidi, jež spolu se svými rodinami čelí chudobě a sociálnímu vyloučení. Jak uvedly před pár dny Novinky.cz je takto ohroženo celkem 1,58 miliónu obyvatel České republiky. Kolik z nich je padesátníků? Těchto mužů a žen, kteří žijí ve společných domácnostech se studujícími dětmi a touží jim být oporou nejen reálnou, ale i morální. Chtějí být pro ně vzorem, ale život jim to neumožňuje, neboť tam kam vchází bída, odtamtud odchází úcta a často i cit.

světlo dělá stínyarchiv autorky

Zralí moudří lidé byli ve většině kultur (mayských, sumerských, staroslovanských aj.) vysoce ceněni. Pokud nezastávali přednější místo, tak alespoň vždy požívali normální přirozený respekt okolí. Dnes žijeme v době, diktátem které je být mladý, úspěšný a dravý. Naše společnost vyznává jako hlavní hodnotu, úspěch za každou cenu.  Ale co ti, co této hodnotové mašinerii nechtějí podlehnout, nebo nejsou dle ní "správně disponováni"? Je normální, že  stojí na okraji společnosti?

Opravdová pomoc nebo pouhý marketingový tah? 

Populace stárne…pracovních míst je málo…ekonomika se ještě neodrazila ode dna. …zlepšení je v nedohlednu. Podtrženo a sečteno: někteří to odnesou. Co například lidé ve vyšším středním věku? Jsou označováni 50+, číselně a tudíž jednoduše, bez ohledu na jejich vzdělání, odbornost, lidské kvality. Tento módní termín používá státní správa, média, mnohé tzv. podpůrné organizace. Zaklínají se problematickým životním obdobím, bojem proti diskriminaci zralých občanů a hlavně mají společné jedno: zaštiťují se podporou EU, čerpají prostředky z Evropských strukturálních fondů a svojí činnost, která velmi často připomíná pověstné Potěmkinovy vesnice, schovávají za plochy polepené příslušnými logy. Ty musí mít adekvátní velikost a hlavně musí být umístěny na tom správném místě, v přesném barevném provedení (sic)!!!

Na otázku, jak tito „odborníci“ doopravdy lidem ve vyšším středním věku pomáhají, sděluji toto: NIJAK! Jde ale o skvělý marketingový tah na získání prostředků pro danou organizaci: na nájem prostoru, zařízení kanceláří, platy zaměstnanců. Jenomže problémy lidí v této věkové kategorii, kteří mají skutečně potíže s hledáním práce a často bojují o holou existenci, to v žádném případě neřeší. Někteří žadatelé a následně příjemci grantových peněz sice mají v projektu i vytvoření jakýchsi dotovaných míst pro lidi 50+. Faktem zůstává, že na tyto se použije pouhý zlomek přidělených peněz. Organizacím, kde je to jinak, se omlouvám.

Nadefinování jisté skupiny občanů jako davu méněcenných jedinců, jejíž přirozená existence v jistém stadiu života je neslučitelná s prosperitou, plynoucí z adekvátního uplatnění…JE DEHONESTUJÍCÍ A PROTIPRÁVNÍ.

Slovy statistiky a kampaně MPSV „Větší šance“ celkem 13,4% obyvatel ČR (lidí od 50-59 let) má vzhledem ke svému věku hendikep. (Mimochodem do kampaně vložilo ministerstvo desítky milionů korun. No a v sekci Rady a tipy, jak získat zaměstnání vám poradí, že byste do CV snad neměl/a uvádět věk! Jak zásadní a neocenitelné poučení!)

Dle některých „odborníků“ jsou lidi 50+ nepřizpůsobiví a nejistí, málo akční, méně pohybliví, neradi se učí novým věcem…Nejenom, že se na 75% padesátníků toto tvrzení nevztahuje, ale i ti, co vykazují některé z popsaných negativ, jsou lidi v tom nejlepším produktivním věku a mají co nabídnout. Bere někdo do úvahy i tuto skutečnost?

Nových informací a dovedností není nikdy dost. Proto se mnozí- často vysokoškolsky vzdělaní lidé- dále učí. Nemyslím si však, že semináře ústící do neplacené stáže nebo rekvalifikace s příslibem několikatýdenní práce na dočasném tréninkovém místě jsou to, co čekají. Á propos, čekání: Jsem přesvědčena, že je jen málo 50+, co sedí doma se založenými rukama a litují se. Já takové neznám. Ale znám ty, co se perou, dělají, co se dá a přesto se nemůžou pohnout z místa. 

Pravdou zůstává, že nabídek té fungující pomoci je málo. Takové rady a školení, co by vzdělaného člověka - často sofistikovaného odborníka v oboru- stimulovaly, aby vyměnil svojí profesi za jinou, vůbec neexistují. (Pokud ovšem nepropadne další iluzi a módní vlně: koučinku…ale to je na jiný článek.)

(Virtuální)zaměstnanost je prý určovaná (neviditelnou) rukou trhu. Tato potřebuje předpokládatelné zaměstnance, takové, které je možné změřit, adekvátně ohnout až zlomit, případně bez dalších obtíží vyhodit. Obtížemi se v tomto případě myslí i vymýšlení důvodu, proč ten nebo jiný člověk má firmu opustit. U mladého nezkušeného pracovníka nemá personalista žádné skrupule, neb „on si něco jiného jistě najde!“ Horší je to se skutečnými osobnostmi! Chtějí o věcech diskutovat, vyžadují několik pohledů na věc, než se rozhodnou, nepřijímají nesmyslné pokyny. No a to pak stojí chudák manažer před řadou otázek: Kam s nimi!!!? Jak unést morální dilema, že se takového člověka zbavuji? Máme radu: Nejlépe bude, někoho takto disponovaného, nezaměstnávat: NIKDY! Ani když je mu třicet a deviace „mít vlastní názor“ je u něho v počátcích. Umíte si představit, jak to lety poroste!!!

Mnozí čtenáři si po přečtení předchozích řádek, řeknou: Je to tak! Ale jak z toho? Babo, raď! Nejsem v problematice odborníkem, ale obyčejný selský rozum mi káže říct: Pokud by politika tohoto státu byla rozumná, něco takové jako nedostatečná zaměstnanost zkušených, vzdělaných lidí, by vůbec neexistovala.                                                                                                                                                  

Pomohlo by, kdyby se politická reprezentace (napříč politickým spektrem) chovala morálně a hospodárně. TÍM NEUMOŽNILA, ZAMEZILA, NEPŘIPUSTILA, aby  prostředky z daní občanů mizely v korupčních tunelech. TÍM ZABEZPEČILA, aby peníze z EU byly nejen efektivně čerpány, ale aby šly do věcí, pro tuto společnost potřebných. Například do vytváření pracovních míst v profesích pečujících o přírodu, památky, děti, staré lidi… Aby byly vloženy do rozumných projektů, např. do opravy nějaké památky, školy, hřiště… Garantuji vám, že by při tom našlo práci pár slušných odborníků ve věku 50+ . Určitě 1 architekt, jistě 1 stavbyvedoucí, bez debaty několik zedníků a klempířů!!!!

Tento článek má přímou souvislost s textem Otevřený dopis odborníkům ve věci 50+

http://mariauhrinova.blog.idnes.cz/c/395418/Otevreny-dopis-odbornikum-ve-veci-50.html

Mária Uhrinová