Nečekaná rezignace Benedikta XVI. nás všechny nutí zamyslet se nad smyslem odcházení z veřejného života.
Na svůj facebookový profil jsem včera napsal, že málokdy můžeme v jeden den pozorovat takový kontrast. Na jedné straně odcházející Václav Klaus, který jak vidno si musí stále něco dokazovat a vymezovat se vůči Václavu Havlovi až do úplného ztrapnění sebe sama. Na straně druhé Benedikt XVI., který pokorně, ale se vztyčenou hlavou, vědom si svých možností, odchází ze svého úřadu. Také jsem si při té příležitosti vzpomněl na slova Petra Pitharta, který sám ze svého vlastního rozhodnutí odešel z politiky po 23 letech s neposkvrněným štítem. Nikdo ho k tomu nenutil (naopak ho většina přemlouvala k opaku), žádná mediální kauza ho neohrožovala. Jak nám všem vysvětloval, nechtěl odejít jako opotřebovaný stařec, kterému to už vynechává, trapně se opakuje a vzpomíná, jak jsme byli skvělí. Zkrátka poslední dny a týdny nám ukazují, že když někdo odchází, tak to neznamená to stejné. Václav Klaus svými posledními činy a slovy spíše dokazuje, že to s tím odchodem z aktivního veřejného života nemyslí vážně. Není to odcházení, ale spíše obcházení nového politického teritoria, které si začíná obšlapávat a vyznačovat. Máme se na co těšit.
Marian Jurečka, 1. místopředseda KDU-ČSL
https://www.facebook.com/home.php#!/marian.jurecka
