Divoký východ ve střední Evropě

Ministr zemědělství  Ivan Fuksa má ve svém resortu několik klenotů, které mohou být při správném a především poctivém hospodaření nemalým zdrojem příjmů do státního rozpočtu.    Např. státní podnik Lesy ČR.  Ten nejenom může být zdrojem financí do rozpočtu, ale také jedinečným nástrojem ovlivňování zaměstnanosti v horských a podhorských oblastech, tedy tam, kde procento nezaměstnanosti je alarmující a nejednomu politikovi by z něj měli přibývat vrásky na čele. U současné vlády , která si jako jeden ze svých cílů  vytkla podporu malého a středního podnikání, bych tedy očekával maximální podporu pro spolupráci  drobných a středních firem s podnikem LESY ČR.  

Dnešní situace v resortu zemědělství a především v podniku LESY ČR svědčí spíše o naprostém opaku.  Ministr Fuksa (ODS) hodlá práce ve státních lesích přenechat pouze největším dřevařským firmám. Tento  svůj postoj  obhajuje argumentem, že „stát na tom vydělá“. Tuto zaklínací formulku jsem již několikrát slyšel v různých obměnách a spíše než stát, na tom nakonec  dokázalo vydělat pár vyvolených.  Má to totiž několik ale. Pan ministr operuje s tím, že vysoutěžené zakázky skutečně podepíše s těmi, kteří vysoutěžili nejvyšší cenu, ale již nyní je patrné, že i v těchto výběrových řízeních tomu tak není a nástroje taktiky fungují.  Stává se totiž to, že ti, kteří nabídli nejvyšší cenu, následně kontrakt neuzavřou a nastupují firmy, které se umístily jako druhé, či třetí v pořadí s cenou již podstatně jinou, tedy ne tou nejvyšší a nejvýhodnější pro stát.

                Dalším problémem je způsob prodeje dřeva z našich (státních) lesů. Stát navzdory jakékoliv logice i zkušenostem z Rakouska či Německa, prodává své stromy „na stojáka“. Tedy těžební firma si stromy vytěží, odveze, provede sortimentaci, ohodnotí a odkoupí.  Stát v tomto případě prodává zboží a přitom nezná jeho skutečnou cenu.

Současný ministr Fuksa i ředitel Lesů ČR slibovali podepsání  nových smluv na základě výběrových řízení k 1.1.2011. Tento slib nebyl dodržen a situace v dřevařském sektoru je dnes kritická.  Ve státních lesích se na většině územím nepracuje.  Lesnické a dřevařské firmy jsou nuceny propouštět zaměstnance a dřeva začíná být nedostatek i pro pilařské provozy. 

Další samostatnou kapitolou jsou sponzorské aktivity státního podniku LESY ČR. Sponzoring sportovních akcí, či celostránkové inzerce v tištěných médiích. Pomáhají zvýšit cenu dřeva, či vylepšují pozici této firmy na trhu?? Ani jedno, ani druhé. Pro  poctivě smýšlejícího  člověka jsou tyto okolnosti natolik podivné, že věřit v transparentnost , v případě  státního podniku LESY ČR, prostě nelze.

Marian Jurečka