Od jednoho z posledních projevů prezidenta Václava Klause jsem očekával, že bude přece jen více bilanční. Čekal jsem určité zhodnocení jeho vlastního působení v politice.
Pokud kritizuje špatnou legislativu let minulých v jeho funkčním období prezidenta, pak bych také očekával, že se také ohlédne do let devadesátých. Kde nepsané principy morálky musely pod jeho taktovou ustoupit zájmům ekonomické revoluce, tedy divoké privatizaci, bez jasných pravidel. Dlouhodobé národní zájmy šly stranou, kdo měl jiný názor, byl vysmíván, či označován hadem. Hodnoty byly jen ekonomické, které lze vyjádřit čísly, možná ještě přesněji penězi.
Rozhodně neříkám, že za vše nepovedené může Václav Klaus (spoluviníků je mnoho a i KDU-ČSL nese svůj díl), ale rozhodně má nemalou spoluzodpovědnost za tento vývoj. Možná právě on naučil určitou generaci těch, kteří pamatují ono heslo „kdo nekrade okrádá rodinu“ mistrně podnikat bez ohledu na společenské dopady jejich chování, nebo jim to alespoň umožnil. Ovoce této politiky bez principů hodnot plně sklízíme dnes, kdy politici se přestávají dělit dle hodnotových principiálních programů svých stran pouze na ty, kteří kradou a na ty, kteří nekradou. Přičemž těch prvních je asi více, ať již se zaklínají pravicí či levicí.
Bude to několik let trvat a dost možná to budou léta opravdu krušná, než se podaří tento stav změnit, než se přestane bát generace mladých a rozhodne se, změnit stav, jež je dnes a jehož důsledky budeme desetiletí nejen v ekonomické oblasti napravovat. Přiznám se, nečekal jsem převratný projev, ale alespoň nějakou sebereflexi člověka, který se blíží k cíli jak profesnímu, tak lidskému jsem ve skrytu duše očekával.
Marian Jurečka
https://www.facebook.com/#!/marian.jurecka
