Jak prožívaly pandemii naše babičky? (První část)

Dnešní doba covidová nám klade mnoho otázek. Na některé z nich ale můžeme najít odpověď v historii. Téměř vše, co teď prožíváme a myslíme si, že to nemá obdoby, už zažili naše babičky a dědečkové.

Poslední měsíc se média i sociální sítě hojně zabývají tématem povinného očkování. Některé státy už povinné očkování zavedly, jako například Rakousko, jiné je zavádějí jen pro vybrané skupiny (8). Jedna skupina to s úlevou vítá a druhá zuří a přirovnává to k totalitě.

I když je teď těžké dívat se dopředu, protože zápasíme s vlastními strachy, které nás pohlcují, nevíme, co bude, můžeme se naopak ohlédnout zpět a najít v historii odpověď i úlevu. Každé utrpení má i svůj konec. Největší pozitivum je, všechny pandemie v historii nakonec skončily. Některé nemoci zmizely samy, ale jiným musela pomoct věda, kdyby nepomohla, trápíme se s nimi dodnes. Některé infekční nemoci sice stále mají ve světě několik jednotek případů, ale už se nerozmohly do míry pandemie. Žádnou pandemii v historii však neukončily demonstrace nebo agrese vůči jakýmkoliv autoritám.

Rozhodla jsem se proto vytvořit krátký seriál o historii pandemií a očkování. Budu psát celkem o třech vážných nakažlivých nemocech, které lidstvo potkaly. První z nich bude:

Přenosná dětská obrna (poliomyelitida)

Přenosná dětská obrna (pozor, nepleťme si ji s dětskou mozkovou obrnou), jejímiž hlavním důsledkem je ochrnutí svalů, trvalá invalidita a často i smrt, si u nás nevyžádala tolik obětí, jako covid-19. Nicméně v důsledku této epidemie umíraly zejména děti. Celkově mezi léty 1939 – 1956 onemocnělo v Československu 12 868 osob, převážně dětí, z nich 1 159 zemřelo (2). Pro srovnání v ČR oficiálně k datu 21. 12. 2021 covid-19 prodělalo 2,4 milionu osob a necelých 35 tisíc zemřelo (9). Epidemie obrny byla u nás mnohem menší ve srovnání s covidem-19, obrna se nešíří tak rychle, i když má větší mortalitu. Ale lidé to řešili mnohem rázněji, protože šlo hlavně o děti.

V roce 1957 se začalo v ČSSR očkovat proti obrně, od roku 1960 byl zaveden celoplošný očkovací program (povinné očkování). Již po půl roce od povinného očkování nebyl hlášen ani jeden autochtonní případ přenosné obrny o rok později jsme dokonce dostali titul „pollio-free“ země (7). Pár let se tedy očkovalo nepovinně, ale obrna se zcela vymýtit nepodařila. Podařilo se to až po zavedení povinného očkování. Československo bylo tehdy celosvětově vnímáno jako vzor očkování.

Těžká byla ale situace v USA. Celkově v USA onemocnělo asi 58 000 lidí, 3 000 zemřelo a 21 000 zůstalo ochrnutých (6). Existovala celá oddělení plná dětí, které byly napojeny na tzv. železné plíce, protože jim obrna postihla i dýchací svaly. Někteří se z toho dostali a někteří ne. Paul Alexandr (poslední železné plíce) se obrnou nakazil v 50. letech ve svých 6 letech, v nich žije dodnes, tráví v nich většinu svého času. (4)

V USA se poprvé během epidemie obrny objevilo něco velmi podobného, jako je distanční výuka. Na nějaký čas se děti musely izolovat v domácnosti, a tak probíhala výuka přes rozhlas. Rozvrh výuky se zveřejnil den předtím v novinách. Vznikla první studentská rozhlasová stanice, ve které probíhala výuka. Oproti dnešním vymoženostem v podobě Classroomu, videokonferencí a mnoha dalších pomocníků, měly tehdejší děti distanční výuku mnohem více ztíženou, byly odkázány pouze na rozhlas a neměly možnost komunikace s učitelem a spolužáky. Poprvé se distanční výuka přes rádio začala používat v roce 1937 v Chicagu. (3) (5)

A to není vše. Děti tehdy zažívaly poměrně tvrdý lockdown. Nesměly na koupaliště, do kina, na hřiště, ani na dětské tábory. Vakcína v těchto letech ještě neexistovala, nebyla jiná naděje, jak děti ochránit (5).

Oznámení o vynálezu vakcíny přišlo až v roce 1953 (1). Celých 16 let po velké vlně obrny, kvůli které se zavedla distanční výuka. Představte si, že žijete 16 let ve strachu o své děti beze zpráv o tom, jestli nějaká vakcína bude, nebo ne. Tvůrcem vakcíny proti obrně byl světově proslulý virolog židovského původu Jonas Salk. Používat se začala až od roku 1955 (3). Jonas Salk byl filantrop, záměrně svůj vynález nedal patentovat, čímž se připravil o zhruba 7 miliard dolarů. (3)

Kromě zkušenosti s distanční výukou a lockdownem, zažívala Amerika další shodnou věc, kterou zažíváme i my, a to reklamní kampaň na očkování pomocí fotografií známých osobností, které se daly očkovat. Tou nejznámější z nich, byl zpěvák Elvis Presley, který se v roce 1956 (rok po zavedení vakcíny) nechal naočkovat před objektivy kamer, velkým publikem a novináři. Díky tomuto kroku došlo k obrovskému nárůstu zájmu o očkování a následně poklesu úmrtí a invalidity. (3)

Tehdy kampaň fungovala. Proč nefunguje dnes? V České republice se nám do paměti zapsala pouze jedna osobnost, která se nechala před médii očkovat, a to je Andrej Babiš. Což je problém. Je to politik a je to rozporuplná osobnost. Nepochybuji, že mnoho seniorů se tehdy díky němu rozhodlo nechat očkovat (ostatně v lednu 2021 krom zdravotníků nikdo jiný nemohl), přesto není Babiš čistě pozitivní osobnost, jakou byl Elvis Presley. Možná tak Karel Gott je pro svou generaci vzorem, ale ten už mezi námi bohužel není. A mladá generace nemá žádnou osobnost, ke které by dokázala vzhlížet. Z médií i sociálních sítí přichází rozporuplné informace.

Do značné míry nás zároveň ovlivňuje sociální bublina, ve které se nacházíme. Pokud člověk byl ještě před pandemií součástí sociální bubliny, která se nyní přiklání k antivaxerství, byť o to původně skupině nešlo, je velmi těžké se z toho vymanit, pokud se o to člověk pokusí, riskuje zavržení své sociální bubliny. Toto sice naše babičky tolik nezažívaly (díky Bohu, nebyl tehdy facebook), ale je to naše přirozenost. Jakási pudovost, která nás vede k tomu, že kdokoliv je jiný, toho se bojíme a toho zavrhneme. My sami pak máme v podvědomí strach být jiným a nenásledovat názor "své" skupiny. Jediný způsob, jak z toho ven, je nespoléhat jen na emoce. A spolehnout se na rozum. V obou případech totiž hlavní roli u každého z nás hraje strach (antivaxeři se bojí vakcín až do morku kostí a provaxeři se bojí nemoci samotné). Je těžké se nenechat ovládnout strachem. Jedním z těch klíčů je podívat se bez emocí na fakta historie, na které lze pohlížet bez emocí, protože se nás už netýkají.

Historii zdar!

Zdroje:

1. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2430757-detska-obrna-je-pred-vymycenim-ockovat-ale-bude-nutne-jeste-roky

2.  https://www.nzip.cz/clanek/37-detska-obrna

3. https://www.ctidoma.cz/zajimavosti/distancni-vychova-kvuli-detske-obrne-v-usa-se-ucilo-rozhlasem-vakcinu-si-pichnul-samotny

4. https://videacesky.cz/video/obrna-posledni-zelezne-plice

5.https://nedd.tiscali.cz/distancni-vyuka-v-roce-1937-praskajici-radio-bylo-zabavnejsi-nez-rychly-internet-505128

6. https://www.infekce.cz/zprava19-55.htm

7. https://www.zdravezpravy.cz/2021/11/01/cesko-je-60-let-bez-detske-obrny-polioviry-ale-nezmizely/

8. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/recko-povinne-ockovani-koronavirus-pokuty.A211130_123627_zahranicni_misl

9. https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19