Je jistě hezké věřit, jako věří pan premiér, že nás koronavirus obejde, ale ono to nestačí. Jsme připraveni ?
Ještě před několika dny se situace ohledně koronaviru jevila jako málo nebezpečná, alespoň pro nás v ČR. Nakažení byli mimo Čínu jen v minimálních počtech a daleko od našich hranic. Také úmrtnost kolem 2,5 % nás nemusela příliš zneklidňovat.
Jenže nyní je to již jinak, koronavirus máme za humny a v nedaleké vzdálenosti (Lombardie a Benátsko) jsou v karanténě celá městečka. Příčinou tohoto vývoje je pravděpodobně právě faktor relativně málo četného těžkého průběhu onemocnění, tj. fakt , že většina nakažených má jen minimální nebo žádné příznaky a virus šíří po světě. A samozřejmě současná rychlost a dostupnost cestování po celé zeměkouli. Na místě je otázka : "A co my?".
Jsme připraveni fakticky a také psychicky ? Domnívám se, že nikoliv. Totiž na jednotky či desítky případů onemocnění určitě ano. Na stovky zřejmě rovněž. Jistě jsou připravená všechna infekční lůžka v celé republice včetně Centra biologické ochrany v Těchoníně. A při nedostatku někde (kdekoliv) je možné vyčlenit další lůžka včetně lůžek intenzivní péče. Také vláda a různé další orgány na mezirezortní úrovni přijímají opatření pro krizové scénáře včetně případných karanténích opatření pro lidská sídla. Ale to nejbanálnější zřejmě uděláno nebylo- chybí zajistit desítky tisíc kusů patřičných roušek (či spíše respirátorů- nejúčinější jsou s číslem FFP3, běžné roušky nestačí), teprve nyní byl vydán pokyn pro Správu státních hmotných rezerv dokoupit je na základě výběrového řízení! Ale to přeci nemůže být myšleno vážně. Ty respirátory by tu měli být hned, během týdne či dvou. A příslušný zákon (Zákon o zadávání veřejných zakázek) na tyto krizové situace pomýšlí. Když se dnes zeptáte v lékárně na roušky nebo respirátory spíše se setkáte s negativní odpovědí- nemáme. Už nyní jsou vesměs vykoupené.
A také jde o naši mysl, naší vlastní ochranu! Neriskovat, nejezdit tam , kde se můžeme nakazit. Mýt si častěji ruce a spíše dezinfekčními přípravky, zvláště po cestě hromadnou dopravou či návštěvě nákupních center. Být opatrní ve styku kašlajícími nebo smrkajícími lidmi, být ohleduplní ke druhým a dávat si při kašli ruku s kapesníkem před ústa. Neprskat na druhé. Tyto rady se mohou zdát banálními, ale jiná ochrana není. A spíše než spoléhat na štěstí a víru, být pokud možno připraven. Ale nechci nikoho strašit, jen říkám: dejme si pozor!
