Nedávno vyšel v novinách článek s titulkem: „Nefér zdravotnictví: cena i kvalita se liší podle krajů“. Je založen na výsledcích šetření, kolik zdravotní pojišťovny utratí na léčbu pacientů v jednotlivých krajích ČR. Nejvíce v Praze – 23 tisíc korun na obyvatele-, nejméně v Karlovarském kraji – 16 tisíc korun na obyvatele. V článku zároveň stojí, že tato disproporce ovlivňuje délku života. Zatímco v Praze je naděje na dožití u mužů 76,3 roku, v Karlovarském kraji je to 72,7 roku. Hlavní otázkou, kterou článek klade je, jak je to možné, a co s tím. Odpovím.
Za prvé je to tím, že stejný lékařský zákrok může být v Praze dražší než v okresní Nemocnici Kulíškov (volím fiktivní nemocnici, abych nikoho neurazil). Pokud je pacientovi operováno slepé střevo například ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV), tak na chirurgickém oddělení slouží čtyři chirurgové, zatímco v Nemocnici Kulíškov jen dva. Nemocnice Kulíškov nemá traumacentrum, takže nemusí mít v pohotovosti více chirurgů pro případ, že jí tam přivezou těžce raněné pacienty z automobilové havárie. To ale znamená, že náklady na operaci slepého střeva jsou ve FNKV vyšší než v nemocnici Kulíškov, protože platy lékařů jsou součástí nákladů. Je tedy v pořádku, že pojišťovny platí za některé typy zákroků některým nemocnicím v Praze více, než některým nemocnicím v Karlovarském kraji.
Druhým důvodem je, a to článek zmiňuje správně, že obyvatelé Prahy mají většinou za humny vysoce kvalitní péči, za kterou musejí lidé z některých jiných krajů daleko dojíždět. Proto ji Pražané čerpají častěji. To je špatně. Co s tím? Ani jedno z řešení lidi z odlehlých krajů nepotěší. Prvním řešením je jejich vlastní aktivita. Nejenže musejí překonat nechuť za vyšetřením nebo zákrokem do Prahy cestovat (a nechuť utrácet peníze), ale musejí najít dostatek odvahy požadovat od svého praktického nebo ošetřujícího lékaře, aby je poslal do takové nemocnice, kde dostanou péči v potřebné kvalitě (znovu dodávám – nemusí to být právě v Praze). Pokud se ministerstvu zdravotnictví opravdu podaří sestavit žebříčky nemocnic podle kvality léčby (a především kvality léčby v jednotlivých medicínských oborech), dostanou pacienti do rukou pádný argument.
Druhým řešením, nepopulárním jak mezi obyvateli (těmi s horší lékařskou péčí…), lékaři z menších nemocnic a politiky, je rušení některých menších nemocnic a některých oddělení v těchto nemocnicích a koncentrace specializované péče do velkých nemocnic, tedy většinou velkých měst. Pak nebude muset pacient řešit, zda se má nechat operovat v Nemocnici Kulíškov, nebo jet za zákrokem do velké nemocnice se specializací na jeho nemoc. Problém odpadá. Pojede do Prahy a bude mít stejnou péči jako my Pražáci.
Jiná cesta k řešení různé úrovně kvality zdravotní péče neexistuje. Ve velkých městech, která mají velké nemocnice se specializovanou nebo super specializovanou péčí, bude kvalita lékařské péče u řady typů vyšetření a zákroků vždy vyšší, než v malých zdravotnických zařízeních. Velké a především fakultní nemocnice nejvíce podporují a investují do vědy a výzkumu, a budou proto vždy přitahovat nejnadějnější a nejlepší lékaře, budou dostávat nejvíce grantů a nejčastěji se budou zapojovat do klinických studií, které někdy ve svém důsledku umožní nemocnici začít využívat moderní léčebné postupy nebo léky dříve než ostatní zdravotnická zařízení. Spekulovat, zda je správně, že velké nemocnice se nacházejí ve velkých městech, je samozřejmě nesmyslné. Tak to historicky (a logicky) je a stěhovat je nikdo nebude.
