Nenechme se znechutit, nenechme se svést z cesty

Dnes a denně se dozvídáme o dalších korupčních aférách a kauzách. Člověk pomalu přestává věřit, že může žít ve společnosti, která by nebyla ovládaná zkorumpovanými politiky, lobbyisty a dalšími „šibaly“. Jakkoliv odsouzeníhodné a odpudivé jsou současné aféry, neměli bychom se nechat vychýlit z cesty, na jakou se naše společnost vydala po roce 1989, tedy z cesty k trvalé a stabilní demokracii.

To, co vidíme dnes kolem sebe, je bohužel průvodní jev naší nedospělé demokracie, stav, kterým jsme pravděpodobně nemohli neprojít, kterému pravděpodobně nešlo zbránit. Podstatné je, abychom tímto stavem prošli a neuhnuli. Abychom se jím poučili.

Když říkám neuhnout z cesty, myslím tím neodvrátit se od demokratického vývoje, nezavrhnout volnou soutěž politických stran, nepodlehnout populizmu, nenechat se v oprávněném rozhořčení zavléct na cestu k chaosu nebo experimentům s autoritářským režimem. Komunisté sedí a čekají, až na ně zase přijde řada. Nebyli by lepší. Byli by horší. Nechme je čekat. Nikdo neví, jak by to dopadlo. A nezapomeňme také na pravicové či levicové extrémisty.

Možná se někdo zeptá, zda to stojí za to, co nám tato demokracie přináší. Je dobré si to připomenout. Jsme svobodní. Každý má šanci na seberealizaci. Dožíváme se vyššího věku. Centra našich měst jsou opět krásná. Řeky jsou čistší. Hory jsou opět zalesněné. Jezdíme do Vídně. Nestojíme fronty.

Tak sem s dalšími kauzami, ať už to máme za sebou.