Komise ministra zdravotnictví schválila další tři zákroky, které od příštího roku přibudou na seznam nadstandardních výkonů ve zdravotnictví. Do konce roku by měl být tento zatím skromný seznam rozšířen až o sedmdesát nových položek. Aby však nadstandardy splnily svůj účel, musí co nejdříve následovat zavedení komerčního zdravotního připojištění.
Přestože příjem pro české zdravotnictví ze současných nadstandardů je minimální, představuje jejich zavedení jedinou cestu, jak v blízké budoucnosti zajistit fungování moderního zdravotnictví, jak občanům zpřístupnit i tu nejmodernější péči. Veřejnost vnímá současnou reformu zdravotnictví jako reakci na hospodářskou krizi a aktuální nedostatek finančních prostředků ve zdravotnictví. Tak to skutečně je, ale já osobně vidím její hlavní přínos v tom, že vytvoří nástroje, jak čelit kolapsu financování zdravotní péče, který v blízké budoucnosti způsobí stárnutí obyvatelstva a neustále se zrychlující rozvoj lékařské vědy, vytvářející stále modernější a stále dražší léčebné postupy.
Existují dvě cesty, jak získat peníze na stále dražší zdravotnictví: Postupně a výrazně zvyšovat povinné odvody na zdravotní pojištění (a příspěvek státu na důchodce, děti a nezaměstnané), nebo vytvořit paralelní zdroj příjmů pro zdravotnictví, kterým může být pouze dobrovolné komerční připojištění. Třetí cestu, že občanům České republiky nebude umožněn přístup k nejmodernější léčbě, nepřipouštím.
Aby komerční zdravotní připojištění mohlo vzniknout, musí existovat velká skupina nadstandardních výkonů a materiálů, na které je možné a smysluplné se připojistit. Opačně to nefunguje. Takže držím komisi a politikům palce, aby se nebáli současnou skromnou skupinu nadstandardů opravdu významně rozšířit.
Proč píšu, že by se neměli bát? Protože opozice a nejen ona označuje nadstandardy za cestu ke dvojímu zdravotnictví, kde jen bohatí budou mít přístup k moderní zdravotní péči. Paradoxně je to právě naopak. První cesta - postupný a výrazný růst povinných odvodů na zdravotní pojištění - je asociální, protože zatíží rozpočty nízko příjmových rodin (a když stát přidá na „své“ pojištěnce, bude muset zvýšit daně). A ani tento růst povinného pojištění nebude stačit na to, aby všichni občané měli přístup k nejmodernější léčbě blízké budoucnosti. A proto je nelidský i z pohledu těch majetných občanů, protože oni si nebudou moci legálně zaplatit tu nejmodernější péči (pojistit se na ni), která bude existovat.
Je jisté, že žádný stát v Evropě nebude mít v blízké době prostředky na to, aby zaplatil tu nejmodernější léčbu všem občanům, kteří ji potřebují. Platí proto, čím více péče bude nemocnicím hrazeno z komerčního připojištění, tím více peněz zbude v povinném zdravotním pojištění na kvalitní léčbu, na kterou budou spoléhat právě ti s nejnižšími příjmy.
