Byl Ježíš kosmonaut? - Nanebevstoupení Páně.

Kázání na 24. 5. 2020

Biblická čtení: Skutky 1, 1 - 11; Efezským 1, 15 - 23; Lukáš 24, 44 - 53

Zvláštně a podivně nám znějí dnešní slova z Lukášova evangelia. Čteme tam o tom, jak byl Ježíš vzat do nebe. Oblak jim ho zastřel, jak o tom čteme v oddíle ze skutků apoštolských. V epištole efezským zase čteme něco o tom, že Ježíš sedí po pravici Boha otce.

Co si z toho vzít? Nejsou to jenom nějaké fantazijní obrazy? Z těchto obrazů konstruují různí fantastové teorie, že Ježíš byl mimozemšťan a po skončení svého poslání odletěl zpět do vesmíru.

Ano, je potřeba si uvědomit, že bible mluví výrazovými prostředky své doby. Nebe, to pro Izraelce bylo sídlo Boží, nebo i synonymum, jméno pro Boha samotného. Boží zjevení je spojeno vždy s oblaky.

Takže důležité sdělení, které z těchto textů pro nás vyplývá je to, že Ježíš je u Boha, nebo můžeme říci v Bohu. A že sedí po pravici, to znamená, že je mu dáno čestné místo.

Tyto obrazy chtějí prostě říci - chceš poznat Boha, chceš vědět jaký je - podívej se na Ježíše. Bůh, to není nějaká bytost, která sedí nad nebesy. Bůh - to podstata tohoto vesmíru, základ, to, na čem vše spočívá. Takže svátek nanebevstoupení či oslavení Páně nám zvěstuje, že charakter Boží, podstata bytí, podstata skutečného lidství je to, co se zjevilo v příběhu života, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta.

Je to radostná zvěst. Radostná zvěst pro všechny, kteří zažívají v životě neúspěchy, odmítnutí, utrpení, pro všechny, kteří slouží, snaží se o dobro a zažívají kvůli tomu problémy, pronásledování. V obraze z Lukášova evangelia je zmíněno, že Ježíš při svém odchodu žehnal. Tím se chce říci - všem, kdo vědomě, či nevědomě následují Ježíše si mohou být vědomi, že Bůh, který je v něm zjevený jim žehná.

Je zmíněno, jak ve skutcích apoštolských, tak i v evangeliu podle Lukáše, že učedníci Ježíšovi budou vyzbrojeni mocí z výsosti. Ano, to, si připomeneme za týden, při svatodušních svátcích. Všichni, kdo se snaží jít proti proudu tohoto světa, následovat Ježíše z Nazareta, jít cestou skutečné podstaty lidství nejsou na to sami. To je důležité. Uvědomme si to, - máme jako křesťané následovat někoho, koho za jeho pozemského života vlastně nikdo nepochopil, prakticky všichni ho opustili a byl nespravedlivě obviněn a popraven. Jít touto cestou nejde z běžných lidských předpokladů. K tomu jsou potřeba zvláštní zdroje.

Při slavení svátku nanebevstoupení mě vždy napadá, jak Je zvláštní, že si ho připomínáme v květnu. V květnu skončila druhá světová válka. Byl to následek zbožštění lidské pýchy. Její dva viníci – Hitler a Stalin na konci svých životů sklízeli plody zla, které zaseli. Hitler spáchal sebevraždu kdesi ve sklepení. Stalin umíral ve strachu, hlídán obrovským zástupem vojska. A když se dnes zabývám problémy, které jsou v některých rodinách přítomny, proč lidé trpí neurózami, proč jsou vztahy tak špatné jak jsou, často dojdu k tomu, že se za války v dotyčné rodině něco stalo, co nepříjemně ovlivňuje životy následujících generací.

Radost navzdory okolnostem, radost, i když mnoho důvodů k radosti nevidíme, to je zvěst svátku nanebevzetí Páně. Ježíš Kristus je u Boha. To, o čem si myslíme, že prohrává – radost láska pokoj služba – to je věčné, to nepomíjí.

A naopak vítězství sobectví, úspěch na úkor jiných, to neroste do nebe. Všichni různí zločinci, kteří se tváří jako dobrodinci nakonec špatně skončí, i když se o nich říká, že jejich sláva hvězd se dotýká.

A tak sestry a bratři můžeme svobodně, beze strachu usilovat o pokoj porozumění a dobrotu s vědomím, že Hospodin zjevený v Ježíši Kristu nám v našem úsilí chce požehnat.

Amen