Když se porouchá auto na vesnici...zažijete i něco pěkného?

Před rokem jsme se z centra okresního města přestěhovali do malé, odlehlé vesnice. Docela jsem se té změny obával. Těšil jsem se na klid, blízkost přírody. Na co jsem se netěšil bylo to, že budeme mnohem více závislí na autě.

Před rokem jsme se z centra okresního města přestěhovali do malé, docela odlehlé vesnice. Docela jsem se té změny obával. Těšil jsem se na klid, blízkost přírody. Na co jsem se netěšil bylo to, že budeme mnohem více závislí na autě. V dnešní době má většina domácností na venkově dvě auta, některé i více. A když se jedno auto, nebo obě porouchají, nastávají problémy. Zvláště když má rodina více dětí, jako my.

Bydlí s námi čtyři děti. Celkem máme dětí pět. To nejstarší už bydlí jinde. Vlastníme dvě starší auta. A právě ta situace, které jsem se obával před nedávnem nastala. Jedno z aut nešlo nastartovat. Nejbližší autoservis je deset kilometrů daleko. Nebylo jak auto odtáhnout. Když jsem volal do servisů, do kterých jsem dříve jezdil, nedopadl jsem dobře. Bylo mi sděleno, že je sezóna přezouvání pneumatik. Takže si mám zavolat za týden, či čtrnáct dní.

Nastalo tedy plánování, jak se dostat do práce, do školy, do kroužků. Nakonec jsme to nějak zvládli. I když budu velmi rád, když bude porouchané auto opět opravené, naskytly se mi momenty, které se se mi líbily, potěšily mě, přinesly vědomí radosti a vděčnosti.

Lidé na vesnici jsou si zvyklí pomáhat. Opravář ve vedlejší vesnici byl velmi ochotný. Nějak už to prý zvládneme, i když to má našlapané. Když jsem se mu nesměle zmínil, že druhé auto ještě není přezuté na zimní pneumatiky, doslova mi vyrazil dech. Ať se prý manželka zastaví cestou z práce. Auto jí na počkání přezuje. Ví jak je to na venkově s dopravou složité.

Po nějaké době jsem opět cestoval autobusem. Při jízdě jsem si mohl vybrat mezi krásnými, lákavými možnostmi. Buďto jsem mohl číst knížky. Mám jich dost v mobilu. Anebo jsem si mohl vychutnávat nádherné barevné kombinace modré oblohy a podzimní venkovské krajiny, s různě se barvícími stromy a keři. Úchvatné jsou také barevné scenerie při západu a východu slunce, nerušené pozorností k řízení.

Řidiči autobusů jsou různí. Někteří jsou tiší. Jiní jsou nervózní a nevrlí. V zapadlé venkovské krajině, do které jsem se přestěhoval jezdí jeden řidič, který se rozhodl, že svoji práci bude vykonávat jak nejlépe bude moci. Už vícekrát jsem si všiml, jak se chová k dětem, školákům. Vlídně se jich zeptá. Když jim něco není jasné, vysvětlí jim to. A nakonec je pochválí, jak jsou šikovní. Když jsem s ním jel naposled, snažil se velmi usilovně skrze spolucestující vystopovat paní, která si v autobuse zapomněla mobil. V této nejisté době covidu, čase, kdy se tolik lidí snaží prosazovat svoje zájmy šířením nenávisti, pomluv a strašením jsou takoví lidé balzámem na duši. Kéž by to dobro plynoucí z onoho řidiče cestující přenášeli dál.

Cestování autobusem skýtá ještě jednu výhodu, byť to pro mnohé může být nevýhodou. Z místa jednání nejedete hned. Musíte počkat, až pojede spoj. No a právě tato časová prodleva mi přišla velmi vhod. Mohl jsem navštívit mého přítele, se kterým jsem se už dlouho neviděl. Oba jsme ze setkání měli velkou radost.

To nejdůležitější a nejkrásnější zjištění si nechám na konec. Naše stěhování na poměrně odlehlou vesnici bylo zapříčiněno dost nepříjemnými okolnostmi, jednáním bezcharakterních lidí. Bylo to už několikáté stěhování. Zjistil jsem v této zátěžové situaci, že mám vedle sebe úžasnou manželku, která dokáže naši velkou rodinu úžasným způsobem organizovat a tyto nepříjemné věci bere takové , jaké jsou. Za to jsem opravdu velice vděčný.

PS: Při psaní tohoto článku mi volal, v dost pozdní podvečerní hodinu mechanik, že auto je opravené a zítra si ho mohu vyzvednout. Cena za opravu není vysoká.