Bůh nových začátků - novoroční kázání

Kázání na 1. 1. 2018

Biblická čtení: Exodus 34, 1 - 7a; Římanům 1, 1 - 7; Lukáš 2, 15 - 21

            dnešní den slaví různí lidé různé věci. Většina lidí kolem nás slaví nový rok, a to tak, že vyspávali po prohýřené noci. Od roku 1993 máme v české republice státní svátek obnovení samostatného českého státu. V reformačních církvích je dnešní den svátek jména Ježíšova. V církvi římskokatolické se slaví slavnost Matky Boží.

            Na naší církvi se mi líbí to, že stojí někde na pomezí různých tradic. To by někteří mohli brát jako neurčitost, rozbředlost, lhostejnost. Mě se však na tom líbí ta absence negativního vymezování se, možnost poznat, že různé pohledy, zdánlivě protichůdné a neslučitelné mohou být třeba pouze různými pohledy z různých stran. A tak se dnešního dne nechci vázat na jednu možnost, ale pokusím se odhadnout, co je ze všech těch různých náplní dnešního nového roku je platné pro nás všechny, ať už se hlásíme k jakékoli tradici.

            Co je společné a důležité, na co bychom se měli soustředit je to, že ať už si dnešní den spojujeme s čímkoli, je to možnost nového začátku. Nevíme, co nás čeká, hledíme do neznáma. Mnozí lidé to neunesou. Právě v této době údajně nejvíc lidí končí dobrovolně svůj život.

            I dnešní biblická čtení mluví o počátku. Mluví o novém počátku po té, co došlo k věcem nepříjemným, složitým, tragickým. Ve starozákonním oddíle jsme četli o tom, jak Hospodin nechal Mojžíše znova vytesat slova desatera na kamenné desky. Stalo se to potom, kdy Mojžíš ty první roztříštil ze vzteku nad tím, jak se židé velmi rychle provinili modlářstvím. A teď čteme o nové šanci, kterou Hospodin dává. Vystihuje to Mojžíšovo zvolání, když kolem něj Hospodin procházel:  „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.“

         V epištole Římanům jsme četli, jak římské křesťany oslovuje apoštol Pavel. Apoštol Pavel, který byl původně pronásledovatelem církve a přivedl na Kristovy učedníky tolik trápení je teď hlasatelem evangelia - radostné zvěsti. Zvěstuje milost a pokoj.

         A nakonec v evangeliu čteme o tom, že dítě, které se narodilo Marii, dostalo jméno Ježíš. To znamená - Hospodin zachraňuje. Ano, Bůh stvořil svět. Dává nám svobodnou vůli. Ale své stvoření neopouští a zachraňuje je. Ukazuje jim cestu záchrany. Jak jsme si to teď ukázali na předchozích dvou čteních, dává nový začátek. To je velice povzbuzující a opravdu radostná zvěst. Nejsme vydáni všanc slepým silám náhody. Nemusíme být odkázáni na naše všelijak slabé nedokonalé schopnosti. Je tu Bůh, který, jak jsme si připomněli o vánocích, se k nám sklání, nejsme mu lhostejní. Co ale je velice důležité, v čem je nám příkladem Maria - Matka Páně - všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Bůh, který je láska působí v těch, kteří rozvažují, jsou tiší a otevření

          A tak na prahu nového roku si připomeňme to co je nejdůležitější a co nám pomůže vyrovnat se s tím vším, co nás potká, ať už to budou věci radostné krásné, nebo věci těžké, bolestné. Rozvažujme jako Maria o tom, co nám vše bylo dáno. O tom, že tu nejsme náhodou, vrženi do prázdna nesmyslnosti. Ano nebojme se rozvažovat a v modlitbě a i v rozhovoru s ostatními lidi se ptát. Tehdy v nás Bůh může působit.

         Díky Mariině otevřenosti se jí, právě jí zdánlivě bezvýznamné dívce z chudého Nazareta narodil spasitel. Jí, která neměla nic, ani muže, byla neprovdanou dívkou, pannou.

         A tatáž otevřenost může způsobit to, že skrze nás a v nás Bůh může působit své dílo, dávat novou naději, nový začátek, zachraňovat.

 Amen