Válka o peníze: film vs. hudba
Dost často a při různých příležitostech vídám v médiích utrápené filmaře, kterak si stěžují na nedostatek finančních prostředků, často zaznívají i slova o likvidaci českého filmu. Na zmíněné webové stránce jsem vyčetl, že peníze jsou rozdělovány na různé věci: od výroby filmu, přes distribuci až po tunning kinosálů.
Po sečtení jedntolivých částek jsem málem spadl ze židle. Pro rok 2011 nebozí filmaři obdrží 162 645 000 Kč! Např. film Cesta z lesa dostane příspěvek na výrobu ve výši 7 000 000 Kč. Zdroj, kde se každý může přesvědčit, jaké skvosty jsou z jeho peněz hrazeny, je zde: http://www.mkcr.cz/cz/statni-fondy/statni-fond-pro-podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/podporene-projekty-225/.
Rozdělování státních peněz filmovému průmyslu mě zajímalo nejen jako filmového fanouška, ale i z pohledu aktivního muzikanta. Film totiž mohu vnímat jako svého velkého kulturního konkurenta.
Muzikant totiž od státu nedostává zhola nic, většinu svých činností si hradí sám. Zejména ten amatérský, neřkuli začínající. Jaký rozdíl! Začínající režisér nemá problém dostat 500 000 Kč na výrobu filmu (Ivana Benešová, Vzpomínky z dětství). Muzikant profesionál, jejichž řady v ČR více a více řídnou, má šanci vydělat až když vydá oficiální materiál, hrají ho rádia, případně vyrazí na turné. Ale ani profesionál nedostane od státu ani haléř...
Ve snu si neumím představit, jak by se žilo naší kapele, kdyby dostala od státu 100 000 na vybavení, 200 000 na natočení desky, 200 000 na videoklip. Následně by si vyjela zahrát do klubu, který byl zadotován 2 000 000 na zušlechtění vnitřních prostor a propagaci klubu... Jenže kdeže. Ze státu peníze do hudby nepotečou. Naopak - hudební kluby jsou městy vyháněny na periferie a stávají se z nich Hospůdky na Mýtince.
Logicky se nabízí, že muzikant má šanci alespoň v soukromém sektoru a může najít sponzora. V tom má s filmařem „rovné“ šance. Velkým kapelám se to celkem daří, jenže kapela střední nebo malá nemá nárok. Před lety jsem zkoušel uhovořit majitele lokálního autorizovaného autoservisu na desetitisícový (!!!) příspěvek, s vědomím, že naši vesničtí fotbaloví reprezentanti (4.C třída) dostávají od stejného člověka každý rok 100 000 Kč. Nabízel jsem propagaci po celé ČR, bannery na koncertech s mnohdy tisícihlavým publikem, bannery na webu a plakátech. Ale ouha. Sport je sport a naši fotbalisté s pivními mozoly a kocovinou z předešlého večera si peníze zaslouží, kapela ne. Třicet přítomných fandících dědoušků, sledujících reklamní tabuli servisu zavěšenou na fotbalové kabině, určitě po každém odehraném zápase poběží znovu nechat opravit svůj vůz do autorizovaného servisu.
To jsem ale odbočil. V ČR se ročně natočí okolo 40-ti filmů. Ty můžeme shlédhnout v cca. osmistech kinech za státní podpory okolo 160 mio korun. Pro porovnání - na hudebním portále bandzone je registrováno cca. 30 000 kapel. Některé z nich jsou neaktivní, některé slovenské. Přesto velmi střízlivě odhaduji, že ročně u nás vyjde minimálně 500 různých nahrávek od různých umělců. Na těchto 500 nahrávek nepřispěje stát jedinou korunou!
Potom porota vyhledávací talentové soutěže hledí s otevřenou pusou na kapelu, která se dostane do finále a je překvapená, kde se tady taková kapela vůbec bere. Podobně kvalitních kapel (při vší úctě k této) máme v ČR desítky. Jenže se o nich nikdo nedozví. Důvodů je samozřejmě víc, nejen absence státních peněz, ale o tom třeba příště....
A jak je to jinde? Následující informace mám z doslechu, takže nejsou podloženy fakty. V sousedním Německu státní dotace hudebních klubů jsou. Stát dotací získá záruku, že mládež se baví v kulturním prostředí, že si klub může dovolit ochranku a bude v něm pořádek, že klub může koncerty propagovat a že do něj tím pádem budou chodit mladí lidé. Že si klub může dovolit zaplatit i amatérské kapele. A tyto amatérské kapely si mohou následně za ušetřené peníze dovolit nahrát materiál v kvalitním studiu, udělat promo a celková úroveň tohoto druhu kultury se zvedá. Zároveň klub, který dostává od státu peníze se zaručuje, že nebude prodávat alkohol nezletilým a bude dohlížet, že se na místě neberou drogy.
Jak je to v ČR? Amatérská kapela přijede do klubu na periferii města, který uvnitř vypadá povětšinou nehezky, je tam zima a vlhko. Vzápětí kapela zjistí, že plakáty nevisí a propagace nebyla. Pronájem sálu si mnohde platí sama kapela, majitel klubu tedy něco vydělá a peníze na propagaci koncertu jsou pro něj tedy zbytečně vynaložené. Na koncert logicky nedorazí skoro nikdo a honorář (procenta ze vstupného) je téměř nulový. Náklady na dopravu, natož pronájem sálu, se kapele nezaplatí, nemluvě o strunách, paličkách a nástrojích jako takových. Výsledek? Klub po krátkém časovém úseku krachuje a majitele střídá jiný hudební nadšenec, který věří, že úroveň kultury ve městě pozvedne. Kapela se rozpadá v době, kdy muzikanti dosahují třicátého roku věku, protože málokoho baví deset let hrát pro prázdný sál a ještě za to platit...
Zatímco filmař pláče na udílení Českých lvů, že nedostává od státu dost peněz.
A občan nadává, že české filmy a kapely nestojí za nic...
Marek Müller
Příběh knihy, díl 6.
Netuším, jestli v zahraničí milují hlášky z filmů stejně jako Češi. Ale vím, že my je milujeme hodně a náš hovorový slovník je do určité míry postaven i na filmových replikách.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 5.
Jedna z mála superschopností, kterou jsem vždycky záviděl superhrdinům byla regenerace. Nijak zvlášť netoužím létat po obloze, pálit z očí červené paprsky či měnit podobu na zelené monstrum.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 4.
Když jsem dokončil rukopis svého prvního románu, běžely mi hlavou různé myšlenky. Od té, že se pro své neumětelství stanu terčem posměchu až po představu rozhovoru v červené sedačce u Jana Krause.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 3.
Podle korporátního slovníku patřím k tzv. dotahovačům. Když si vezmu něco do hlavy, je málo věcí, které mě dokážou vychýlit z nastolené cesty.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 2.
Miluji uklízení. Až tak, že mi manželka diagnostikovala obsedantně-kompulzivní poruchu. Sice jí to moc nevěřím, ale to patří u obsedantně-kompulzivní poruchy k jednomu ze symptomů.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Von der Leyenová a ti druzí. V Bruselu se utkají adepti na šéfa Evropské komise
Přímý přenos V Bruselu od tří hodin odpoledne debatují vedoucí kandidáti na předsedu Evropské komise. O druhý...
Soud zrušil rozhodnutí o odvolání Köppla z televizní a rozhlasové rady
Pražský městský soud ve čtvrtek zrušil usnesení, kterým Poslanecká sněmovna v květnu loňského roku...
Seniorka na přejezdu vjela autem pod vlak, vážně zraněná je v nemocnici
Na železničním přejezdu u Hrušové na Orlickoústecku se ve čtvrtek dopoledne střetl vůz Škoda Yeti s...
Na D1 u Jihlavy se převrátil kamion a vysypal náklad, tvořily se kolony
Provoz na dálnici D1 na Vysočině několik hodin komplikovala dopravní nehoda. Na 115. kilometru ve...
Prodej pozemek Bydlení, Nošovice
Nošovice
2 040 000 Kč
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1340x
www.facebook.com/marekmuller
https://maramuller.cz/
Můj blog byl původně o životě muzikanta z klubové kapely, jenž měl za cíl trochu přiblížit, co muzikanti z menších kapel také zažívají a řeší. Lidé o tom nemají běžně moc povědomí. V roce 2023 jsem blog rozšířil o své zkušenosti s psaním beletrie.