Příběh knihy, díl 2.

Miluji uklízení. Až tak, že mi manželka diagnostikovala obsedantně-kompulzivní poruchu. Sice jí to moc nevěřím, ale to patří u obsedantně-kompulzivní poruchy k jednomu ze symptomů.

Zbožňuju vůni cifu, sava a všechny věci urovnané na svém místě. Výjimku tvoří pouze můj pracovní stůl a auto, kde mi bordel ze záhadných důvodů nevadí. Velmi úzkostlivý jsem naopak na pořádek v počítači. Nechápu lidi, kteří mají po ploše poházených 250 ikon, nainstalovaných 60 aplikací, z nichž používají třetinu a všechny maily vězní namačkané v doručené poště.

Já si všechno pečlivě třídím do složek, podsložek a archivů. Přesto čas od času složky namátkově procházím, velké a nepotřebné soubory pak mažu. Zřejmě proto mojí pozornosti léta unikal pár kilobajtový dokument s potrhlým názvem „Sci-fi.doc“, nenápadně zanořený do několikáté úrovně spleti stromové struktury. V létě roku 2018 se však jakýmsi řízením osudu paprsek mého čistícího procesu zaměřil právě na něj. Datum poslední změny? Prosinec 2003. Co jsem proboha před 15 lety pojmenoval takhle? Nějaký nepoužitý text pro kapelu? Utajenou korespondenci se zapomenutou slečnou?

Kdepak! Byla to první kapitola mého tehdy rozepsaného románu. Jé, to bude trapas, udeřila první myšlenka. To ani nebudu číst. Ale tak… Než to smažu, dám svému 15 let starému já šanci. První stránka. Druhá stránka. Šestá stránka. Hele, ono se to dá! Dvanáctá stránka… a konec. Ty vole, není to škoda? Neměl bys pokračovat? Poznámek na rozvinutí příběhu bylo za koncem první kapitoly docela dost, přestože některé z nich trochu zestárly, resp. přestaly po těch 15 letech být námětem na sci-fi, ale staly se realitou.

Tak jsem se velmi zvolna pustil do psaní druhé kapitoly.

Pokračování příště.

První díl: https://marekmuller.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=808525

Třetí díl: https://marekmuller.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=809126