Za požáry můžou konkrétní lidé, ne klima

Při horku a suchu se požáry šíří snadněji. Ale pořád je někdo musí nejdřív zažehnout. Na výběr je prakticky jen blesk, nebo člověk. Klima samo to nedokáže.

Materiál Masarykovy univerzity, který pracuje s daty do roku 2000, označuje za viníka 90 procent požárů člověka (zde). Tedy žháře, nebo následek neopatrné lidské činnosti. Více než 90 procent lidského zavinění uvádí také zpráva EU z roku 2018 (zde). Letošní italské odhady o tom, že za 70 procenty požárů stojí žháři, nebo lidská nedbalost. „Sedmdesát procent požárů souvisí se žháři nebo přinejmenším s nedbalostí,“ řekl italský ministr životního prostředí Roberto Cingolani v rozhovoru s televizní stanicí RAI1, ze kterého citoval portál Seznam Zprávy (zde). Oproti tomu klimatičtí vědci neustále opakují, že kvůli klimatické změně bude více požárů.

Jde o klasické zmatení pojmů. Tedy v lepším případě. V tom horším jde o cílenou dezinformaci. Protože požáry v přírodě byly vždy. Zažehne je třeba blesk, výbuch sopky, někdy i samovznícení hořlavého materiálu. To je zkrátka příroda.

K tomu se přidal člověk. Tu nechtěnou jiskrou z ohně, tu nedopalkem cigarety, jinde vypalováním lesa kvůli získání prostoru pro nová pole. Nebo oheň zapálí žhář. Ten nemocný proto, že mu pohled na oheň dělá dobře. Ti ostatní proto, že jsou, jak jen to slušně říct? Dlužno však podotknout, že kdo způsobuje požár záměrně, patří za mříže. Psychiatrického ústavu, nebo vězení. Zprávy z letošního roku i z let předcházejících vypovídají o tom, že podíl úmyslně založených požárů v Evropě či Austrálii je obrovský (např. zde). Nejde přitom o oblasti, kde by bylo potřeba tímto způsobem zvaným česky žďáření, získávat nové prostory pro zemědělskou činnost. To naopak platí pro jižní Ameriku, Afriku, nebo jihovýchodní Asii. A samozřejmě, tam kde je vysušená krajina, se požár šíří rychleji, zejména když se přidá vítr. (Zpravodajství o požárech dále deformují nesprávně interpretované kosmické snímky, jež například ukazují všechna místa s vyšší teplotou, než má okolí. Což je například střecha. Zdaleka ne vždy jde tedy v tomto případě o požáry. zde)

Z uvedeného se dá dovozovat například to, že v Evropě, Austrálii a USA vzrostl počet úchylů, kteří pro své potěšení založí požár. Bez ohledu na to, kolik lidí tím ohrozí. Dá se z toho dovozovat i to, že lidé v těchto oblastech jsou extrémně neopatrní a neví, jak s ohněm zacházet, nebo nerespektují doporučení o tom, jak s ním zacházet. Dá se uvažovat i o tom, že za řadu požárů můžou nemocné aktivistické duše, které tak chtějí napomoci „boji“ proti změně klimatu. (Takové zprávy se občas objevují, ale důkazů je pomálu. Takže s touhle informací opatrně.) Dá se také dovozovat, že žďáření lesa je nebezpečná metoda, jejímuž používání by zabránilo třeba rozšíření moderní techniky. Jistě jde také dovozovat, že je to mediálně vděčné téma. Takže se o něm hodně píše. A také téma, ke kterému se dobře přidávají klimatické dovětky.

Důležitější by však bylo tomuto vývoji přizpůsobit rozpočty pro hasičské sbory. V Evropě tedy především pro ty řecké a italské, ale více prostředků by měly – s ohledem na vývoj – mít hasiči obecně.

Bylo by také správné podniknout rychlé kroky proti vysoušení krajiny. Ve zkratce to znamená mít více lesů. Ty totiž vytvářejí podmínky pro srážky, jež předcházejí extrémnímu vysoušení krajiny (zde). Že to je možné, ukazuje příklad indické oblasti Darewádí, kde se cíleným zalesněním podařilo vrátit deště do vysušené oblasti čítající sto vesnic, jež byly do té doby odkázané na dovoz vody (zde).

Současně je nezbytné vysvětlovat lidem, jak se mají chovat, aby požáry nezaložili. Vysvětlovat to jednotlivcům i firmám. A nekompromisně postihovat ty, kteří požár z nedbalosti, nebo úmyslně zažehnou. No a také zakládat nové lesy a starat se o ně v prvních letech, než si dokážou samy vytvořit podmínky pro to, aby na ně pršelo a krajina tak méně vysychala. To by byl rozumný příspěvek k boji s klimatickou změnou! A smysluplný prostor například pro dotace EU.

V každém případě změna klimatu, ať už je či není způsobená lidmi, za požáry nemůže. Za jejich naprostou většinou stojí hloupost či zvrácenost konkrétních lidí.