Řekněme si na rovinu, že jsme v háji. Úplně se vším. Ekonomika v rozvratu, koronavir číhá na každém rohu, sociální vztahy v troskách. Státní zaměstnanci, kteří nic neprodukují, sedí doma za 100% platu. Může být ještě hůř? ANO!
Na úvod bych chtěl především poděkovat jednomu a půl milionu voličů za současnou situaci, ve které se nacházíme. Váš hlas z roku 2017, který jste odevzdali hnutí ANO (on je to spíš diktátorský fan klub) nás dostal téměř do domácího vězení. Děkuji a jen bych prosil, pořiďte si takové ty placky s připínáčkem a nějakým jasně pochopitelným obrázkem, ke komu patříte. Nic hanlivého, stačila by silueta hlavy s nápisem Kde nic není ani smrt nebere, žádný obrázek Babiše nebo nápis ANO, ne, ne. To už je totiž pouze důsledek vaší politické volby. Ještě jednou dík, současné dění je díky vám výživné a rozhodně se nenudím.
Pro ty zbývající tři miliony pět set šedesát tisíc obyvtel, kteří svůj hlas dali v roce 2017 jiným politickým stranám mám prosbu: Přijďte opět volit a zkuste svým hlasem volit subjekt, který bude mít šanci současný marast, zmar a beznaděj obrátit lepším směrem.
Současně mám prosbu číslo dvě. Zamyslete se nad tím, která strana má za sebou alespoň nějaké výsledky a svými rozhodnutími vybudovala střední třídu, která tu podnikala a tvořila svým umem pracovní místa, roztáčela ekonomiku a především platila daně a veškeré povinné odvody našemu státu.
Velké korporace a nadnárodní firmy žádné daně neplatí, zisk si vyvádějí mimo náš stát, vedou dvojí, trojí účetnictví, skrytě spoluvlastní auditorské firmy a vždy jim vše projde. Na nich náš stát nestojí a nikdy stát nebude, oni si svůj byznys kdykoliv převezou přes půl zeměkoule, protože si najdou další otrocky levnou pracovní sílu a jediné, co je pro ně směrodatné jsou dividendy pro akcionáře.
Ty dva miliony živnostníků se však neseberou a neodjedou. Alespoň v to doufám. Oni jsou hnacím motorem naší země a ne stokilová Marta z úřadu. Bez nich a jejich touhy něco dokázat a vybudovat a nebýt závislý na někom jiném se nám ten náš malý stát postupně zhroutí.
Dnes nám začíná na tři týdny domácí vězení v podobě, kterou dnes žijící generace většinou nezažily. Těch pár, kteří si pamatují protektorát, moc dobře vědí, co se ještě může stát horšího. Nechci strašit armádou rozmístěnou v ulicích a úplným kasárníkem na úrovni vlastního bytu. Není to nepředstavitelné, stát disponuje tak enormním počtem státních zaměstnanců ochotných udělat pro své teplé místečko vše, že i tato šílená představa je možná. Jenomže k tomu je třeba mít na správných vůdčích pozicích dostatečně velkého blázna. Kdysi se takovým bláznem a postrachem stal Adolf Hitler. Ten byl také zvolen demokraticky a své požadavky postupně stupňoval a radikalizoval. Dospěl k diktátorskému statutu a neomezené moci. Následky byly katastrofální.
Když jsem včera na televizu Prima ve tři čtvrtě na dvanáct dopoledne viděl rozhovor s Andrejem Babišem, zamrazilo mne v zádech. Jednoho takového našeho kandidáta na diktátorskou roli bychom totiž měli. Teď je to už jen na nás se touto cestou nevydat.
