Eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová rozeslala komisi návrh manuálu na to, která slova se nesmějí používat. Podle nějž by mimo jiné úředníci měli přestat používat slovo Vánoce. Bouře nevole donutila komisařku návrh stáhnou.
Přesto je však třeba bít na poplach.
„Vždy musíme nabízet inkluzivní komunikaci, aby byl v našich materiálech oceněn a uznán každý, nehledě na gender, rasu či etnický původ, náboženství či víru, handicap či sexuální orientaci…“ napsala komisařka v předmluvě pravidel, která na twitteru ohlásila koncem října s hashtagem #UnieRovnosti.
To zní vlastně docela pěkně, ne?. Nikoho nebudeme diskriminovat, všechny budeme respektovat, aby si všichni cítili dobře. Jen kdyby to byla pravda.
Paní komisařka si buď vůbec neuvědomuje, nebo v horším případě velmi dobře uvědomuje, že svou údajnou snahou nikomu neubližovat, ublíží většině občanů EU. Právě ti totiž tradičně Vánoce slaví a to dokonce bez ohledu na to, jestli jsou věřící či nevěřící. Česká republika je toho nejkrásnějším příkladem. Je to jedna z nejsilnější tradic. Navíc je to tradice, která je společná úplně všem členským státům. A přesto přijde komisařka s tím, že se o tom nebude mluvit, aby se nikomu neublížilo.
Vytáčí mě to, ale navíc to ani nechápu. Evropa má naprosto jasné křesťanské kořeny. To se nezmění, i kdyby se komisařka na hlavu stavěla. Dnes už v Evropě žije mj. spousta muslimů. Ok, ale jak jim ublíží, když někdo bude mluvit o Vánocích? Ubližuje někomu z vás, když někdo mluví třeba o ramadánu? Ať si o něm klidně mluví, kdo chce, stejně tak, ať si ho dodržuje, kdo chce. Nikomu jinému tím přece neublíží, že jí a pije až po západu slunce. Je to čistě jeho věc, stejně jako je věc každého, zda jí o štědrovečerní večeři kapra nebo řízek. A stejně tak, zda jde potom na půlnoční, nebo spát.
Tohle je pro mě unie rovnosti. Ať si každý dělá, co chce, pokud je to samozřejmě v mezích zákona a neobtěžuje tím ostatní. Jenže tohle hloupá eurokomisařka nechápe. Místo toho se na sílu snaží zavádět zákazy, které lidi akorát naštvou. A jestli si myslí, že tím nějak přispěje k rovnosti, tak jí chci vzkázat, že akorát přispěje k naštvání a prohloubení příkopů.
Naštěstí je prý tato paní v rámci komise směšnou figurkou. To ale neznamená, že není třeba být na pozoru. Už jen fakt, že se někdo takový může stát eurokomisařem, je totiž velmi zarážející. Nepochybuju, že i když se proti jejímu šílenému návrhu zvedla vlna nevole, tak určitě existují i lidé, kteří by jej prosadit chtěli. A tito lidé své návrhy budou prosazovat velmi vehementně dál. A pokud se nebudeme bránit, tak vyhrajou. Zavedou svou inkluzi, akorát naše většina z ní bude vyloučena.
