Využívání plynu má téměř samá pozitiva, ale má také zásadní nevýhody. Minimálně dvě. To, že jeho spalováním vznikají emise, byť poloviční oproti uhlí, je ta první.
Plynu má Česko z vlastních zdrojů na Moravě jen zanedbatelné množství. Stejně jako ropy. Přesto topíme plynem, jezdíme v autech na benzín a naftu a nikdo si nad tím příliš neláme hlavu. Dokonce se z plynu v tuzemsku vyrobí o něco víc, než procento elektřiny (zde) a ani s tím si nikdo hlavu neláme.
Situace se však změní ve chvíli, kdy se začne uvažovat o tom, že by plyn měl v české energetice hrát podstatně větší roli. Jako nyní.
Pro mnoho lidí je plyn možností, jak odejít od uhlí a nestavět při tom další jaderné bloky. Je zároveň možností, jak se nedostat do krajně nejisté závislosti na neřiditelných obnovitelných zdrojích. Zároveň je plyn ekologičtější, než uhlí, protože jeho emise jsou oproti uhlí jen asi poloviční. Jenže většinu ho máme z Ruska. Což by nevadilo, kdyby Rusko bylo standardní zemí. Jenže ono není. Nevěříte?
Pak jste nejspíš také nevěřili tomu, že Rusko vojensky napadne Gruzii? Že obsadí Krym a ukradne ho Ukrajině? Že bude stále nepřiznaně podporovat separatisty na východě Ukrajiny? Že nechá sestřelit civilní letadlo, aby z toho obvinilo Ukrajinu? Ostatně, věřili jste v osmašedesátém Brežněvovi, když řekl „eto vaše dělo“, že do Československa nepošle tanky?
Teď už věříte tomu, že to Rusko udělalo? A chcete takhle někdy uvěřit tomu, že Rusko opravdu zavřelo kohouty plynovodů? Nejlépe v zimě?
Jestli si tuhle zkušenost chce Česko odpustit, nemůže postavit svoji energetiku na plynu. Plyn samozřejmě může být a bude součástí energetického mixu republiky, ale kvůli Rusku nemůže být primárním zdrojem. To je celé, všechny ostatní debaty a argumenty o spolehlivosti východní říše, která stále chce ovládat východní a střední Evropu, jsou liché.
