Potřebujeme ještě ČSSD?

Nejstarší česká politická strana se topí. Klesá ji voličská podpora, je rozhádaná, systematicky ji ničí prezident Zeman. Má ještě nějaký smysl? Podle mě ano.

ČSSD si za většinu svých problémů může sama. Je nesmyslně rozkročená od Zemana až k městským liberálům. V uplynulých letech má za sebou spoustu kauz. Jména jako Gross, Rath, Hašek a řada dalších odradila spoustu voličů. Strana tápe, přešlapuje, kupí chyby, chybí jí charismatický vůdce i jasné zacílení na voliče. Když zejména mladší a vzdělanější lidi dokáže oslovit například ministr zahraničí Petříček, spolehlivě je zase naštve Staněk, Foldyna a spousta dalších. A naopak, těm voličům, kteří současně sympatizují s ČSSD i Milošem Zemanem, je zase proti srsti modernistické křídlo strany.

ČSSD je navíc zahnaná do kouta, kde ji s výraznou pomocí Miloše Zemana, a za nadšeného potlesku Okamury a komunistů, drží predátor Andrej Babiš. Když sociální demokraté prosadí ve vládě například proplácení nemocenské či zvýšení důchodů, většina potenciálních voličů za to děkuje právě Babišovi.

Jenže právě ono zahnání do kouta je podle mě pro ČSSD šancí hned z několika důvodů. Stranu může kritická situace semknout. Tedy určitě ne celou, ale minimálně jakési rozumné jádro, které by se mohlo konečně očistit od všech Staňků, Hašků, Zimolů a dalších individuí, která už dávno hájí úplně jiné než sociálnědemokratické hodnoty. Zároveň mají lidé přirozenou tendenci držet palce slabším, což by mohlo ČSSD pomoci vymanit se z aury nenáviděné vládnoucí garnitury. V neposlední řadě šponují Zeman s Babišem špagát už tak, že začínají kroutit hlavou i někteří jejich příznivci.

Teď je na samotných „socanech“, jestli této šance dokáží využít. Jestli najdou vnitřní sílu a současně dávno ztracenou pokoru, očistí stranu, dají dohromady smysluplný program a začnou opět oslovovat rodiny s dětmi, zaměstnance, drobné živnostníky, seniory, ale také mladou generaci. Musí se připravit na to, že to bude bolet a bude to trvat dlouho. Značka ČSSD je totiž nyní nejvíc ze všeho směšná, což je asi to nejhorší, co může politickou stranu potkat.

Na druhou stranu může ČSSD stavět na své historii a hodnotách, které vyznávaly generace sociálních demokratů v minulosti. Spravedlnost, solidarita a svoboda jsou hodnoty, které jsou nepochybně blízké velkému množství lidí. Ti ale musí znovu uvěřit tomu, čemu už věřit přestali. A sice, že tyto hodnoty, a také jejich zájmy, bude nejlépe hájit právě sociální demokracie.

Paradoxním pomocníkem „socanů“ může být ekonomická krize, která dříve či později určitě přijde. A také Zeman, Babiš, Okamura a Filip, pokud zmíněný natažený špagát přetrhnou, o čemž není moc důvodů pochybovat. Potom lidem dojde, že demokratickou levici potřebujeme. ČSSD ale musí být v těch chvílích již připravena. V tomto směru jsou však bohužel pochybnosti na místě.