Nikdo nemá nárok bydlet v Praze, pokud na to nemá. To je základ každé úvahy, která nemá levičácký základ. Stejně tak nemá nikdo žádný nárok na to, aby musel bydlet ausgerechnet v Brně, Plzni, Ostravě, ale ani v Drahonicích.
Není tam, kde byste rádi bydleli, žádný volný byt k nájmu, žádný dům na prodej? Nemůžete si jej tam ani postavit? Tak to máte pech a musíte bydlet tam, kde to možné je! Tam, kde na to máte.
Jestli chce magistrát přispět k řešení nedostatku volných bytů v Praze, stačí, když nechá developery zase stavět byty. Když nebude povolovat tolik kanceláří. Když nenechá měnit další a další domy na hotely. A ano, klidně nechť vykoupí zchátralé domy, na jejichž využití majitel rezignovali a udělá z nich byty pro hasiče, policisty a strážníky, nebo startovací, nebo sociální byty. Jestli zkrátí stavební řízení a jestli jej magistrát nyní dokáže nějak super zkrátit, rozeběhne se výstavba nových bytů ještě letos. Příští rok budou na trhu nové byty a ceny zamíří dolů.
Ostatně, on někdo zakázal magistrátu stavět byty ve vlastní režii? Takže může přispět svou „trochou do mlýna“, a postavit také pár bytů.
Nucení k pronajímání volných bytů dalším zdaněním, nucení ke snižování ceny nájmů, nebo snad vyvlastňování – jak o ně usilují levičáci v Berlíně – nic z toho nepatří do slušné společnosti. Protože to jsou recepty, které patří jen a pouze mezi komunistické manýry. Všichni ostatní přeci respektují nedotknutelnost soukromého vlastnictví! Jestli ne, jsou na nejlepší cestě se stát komunisty také. A aby nebylo mýlky, ten kdo poruší nedotknutelnost soukromého vlastnictví, ten krade. A kdo krade, patří do kriminálu.
A tohle povědomí by měl šířit pražský magistrát (a nejen on) mezi Pražáky i mezi těmi, kteří by jimi chtěli být. Stejně jako fakt, že ne bydlení kdekoli nemá nikdo nějaký nárok, když jej není schopen zaplatit. Tak to je. A je to tak správně!
Tím nezpochybňuji různé příspěvky na bydlení, existenci sociální a startovacích bytů či jiných projevů sociálního cítění. Ty jsou úplně v pořádku. Jen to nesmí přerůst v socialismus, což je přesně to, kam by vedla evidence nepoužívaných bytů v soukromém vlastnictví.
Mimochodem, za komunistů stát vlastnil většinu bytů, sám byty stavěl a k tomu podporoval družstevní výstavbu paneláků. Přesto byl bytů zoufalý nedostatek. Jen v Praze 1 bylo těsně po revoluci přes 5000 žádostí o byt, čekací doba se počítala na roky s tím, že nikdo nevěděl, kolik těch roků bude potřeba. Jisté bylo jen jedno. Bez pořádných úplatků těch roků bylo potřeba hodně.
