Mezi evropskými politiky se šíří vážná nemoc

Kdo sleduje současné kroky některých evropských politiků, těžko pro jejich jednání může najít vysvětlení jinde, než v oblasti medicíny. Od takových lidí se přitom nedá očekávat střízlivé rozhodování. Posuďte sami.

Doba, kdy se evidentně opilý předseda Evropské komise J. C. Juncker potácel při oficiální promenádě hlav států sdružených v EU, skončily. Místo relativně léčitelného alkoholismu je však k vidění cosi jiného a škodlivějšího. Možná ani renomovaní psychiatři by si neporadili s přesnou diagnózou.

Co je to za chorobu, virus či přímo moribundus, který velí unijním činitelům, aby podpořili vcelku nevybíravě vznášené nároky Španělů na Britský Gibraltar? Zatím ještě evropský vyjednavač pro Brexit Michel Barnier neřekl, „dejte Španělům Gibraltar, nebo uvidíte“, ale není k tomu zase tak daleko. V podstatě jde totiž o to, že Brusel nechce zahrnout gibraltarské území do dohody o Brexitu, dokud k tomu nedají zelenou Španělé. A ti ji nedají, dokud se s Brity nedomluví na tom, jak Gibraltar získají. Tuhle enklávu přitom španělská koruna ztratila již v roce 1704 a roku 1713 o tom s Británií uzavřelo smlouvu. Španělský nárok je tedy nyní podobně relevantní, jako český nárok na nyní polské a německé Slezsko, jež k zemím Koruny české patřilo zhruba stejně dlouho, jako Gibraltar ke Španělsku.

Místo toho, aby Brusel vysvětlil španělským politikům, kteří mají na hlavě hory másla za ostudné chování vůči Kataláncům žádajícím nezávislost, že čas vynucování změny hranic už Evropu dávno opustil, podpořil je. Kdo si takhle představuje důstojnou dohodu o rozluce, měl by jít na vyšetření.

Tam by jej mohli ale doprovodit i britští politici. Ti se zase rozhodli, že na ostrovech se přestanou prodávat auta na benzín a naftu už v roce 2035. Původně to mělo být „až“ o pět let později. Z čeho Boris Johnson a jeho vláda vycházejí? Věří tomu, že za 15 let budou na trhu laciné a přesto efektivní elektrické automobily? I náklaďáky? Uhlíková neutralita v roce 2050 totiž zřejmě oslovila i je. Ani oni však nemohou tušit, jak jí dosáhnout bezpečně. Francie chce auta s fosilním pohonem zakázat v roce 2040. Loni také padnul návrh na to, aby země EU skoncovaly s benzínovým a naftovým automobilismem již v roce 2030. Což je nápad vyloženě z psychiatrické kliniky. Z uzavřeného oddělení. Diagnóza se jmenuje euronerealismus a diagnostikuje se u těch, kterým zmutoval a rozvinul se egoismus, nepřipouštějící jiné, než ty „správné“ názory.  

Když si uvědomíme, jak premiér Babiš tvrdil, že věta konstatující, že některé evropské země mají v energetickém mixu jádro, potvrzuje je to, že Unie nemá s jádrem problém, je evidentní, že se zmíněná nemoc zvesela šíří kontinentem. Následující zasedání Evropského parlamentu navíc, podle očekávání, jádru žádnou podporu ani uznání nevyslovilo. Což je samo o sobě příkladem, že virus nerealismu zasáhl už i většinu europoslanců. Není totiž bezpečnější způsob výroby energie, než jádro. Činnost těchto elektráren je navíc bezemisní. Přesto poslanci trvají na tom, že budoucnost bude bezjaderná.

Mimochodem, totální překopání způsobu života, kterým bruselský závazek uhlíkové neutrality do roku 2050, včetně zakazování klasických automobilů, je přesně tím, co se má rozhodovat referendem. K tomu se však žádná vláda nechystá. Protože by mohla dostat od občanů pořádnou medicínu, která by je ze zeleného zatmění myslí vyléčila. Což zároveň znamená, že postižení politici odmítají léčbu jako nedůvodnou. To je samo o sobě také příznak, že?