Kdy se EU zeptá skutečných odborníků?

Rozhodování jen na základě idejí do ekonomiky nepatří. Má devastující účinky. Ověřily si to všechny „východní“ evropské země. Teď se tak rozhoduje EU. A také míří do pekel.

Volby do Evropského parlamentu jsou jediné volby, které letos v Česku budou. O to větší pozornost by Češi měli věnovat výběru svých europoslanců. Mají-li být své domovině v Bruselu k něčemu, musejí být totiž schopni analyzovat, ignorovat ideologii a mít pevný charakter. Jen tak můžou po celé funkční období, stále dokola, bránit „progresivistům“, či jak je chcete nazvat, v prosazování dalších a dalších nedomyšlených nařízení. Nedomyšlenost je totiž to, co provází v posledních letech zásadní kroky evropské politiky.

Nejde přitom o nedomyšlenost náhodnou. Jde o velmi promyšlené ignorování kritických a nesouhlasných názorů, což vede k výsledné „nedomyšlenosti“. V uvozovkách proto, že ze strany progresivistů a jejich lobbistů je to domyšlené do detailu. Protože věří své ideologii víc, než objektivním faktům. Prostě „přání otcem myšlenky“.

Tenhle přístup se naplno projevil u čelných funkcionářů EU a evropských zemí v roce 2015, když se z Balkánu valilo přes milion nelegálních migrantů. S jakými znalci jiných kultur tehdy Merkelová a spol. své kroky konzultovali, není známo. Ale je známo, jak se chovala všechna hlavní média: začala nekompromisně potlačovat jiné, než oficiální názory. A většině z nich to vydrželo zhruba další dva roky.

Znovu a propracovaněji se dostal na scénu při projednávání takzvané zbraňové směrnice, jež byla prezentována jako zásadní krok proti teroristickým útokům, které v té době byly celkem běžnou součástí evropského života. Jeden bod směrnice skutečně tuto roli plnil, Všechny ostatní byly ovšem namířené proti legálním držitelům zbraní, kteří se na terorismu nepodíleli ani v jednom případě. Z dostupných informací (například na stránkách sdružení Lex) je zřejmé, že při přípravě směrnice dostali prostor pouze protagonisté skupin dlouhodobě zaměřených proti vlastnictví zbraní.

Což s férovým a objektivním přístupem, díky kterému se dá přijít na skutečně nejlepší řešení, nemá nic společného.

Úplně naplno se promyšlené nedomýšlení rozjelo v případě snahy o snižování emisí, zejména CO2. Samo o sobě je přitom snižování emisí úplně v pořádku! Jen se musí domyslet.

Protože zvýšení cen elektřiny a tepla z fosilních zdrojů, které je/bude důsledkem ceny emisních povolenek, může vést lidi k tomu, že budou muset méně topit či svítit, tedy k něčemu, čemu se říká energetická chudoba (s dalšími odkazy zde). Tenhle jev je již nyní v EU rozšířený podstatně víc, než by člověk v Česku čekal. Mimochodem, v tuzemsku je takových lidí 360 tisíc. Samozřejmě to ale také může vést – a povede – k tomu, že firmy budou zdražovat svoji produkci a začnou proto ztrácet konkurenceschopnost (zde).

Důvodem je především to, že podpora obnovitelných zdrojů je strašně drahá. Kdyby ovšem úředníci a pohlaváři EU i europoslanci uměli pracovat s informacemi, ověřovat si je a hlavně kdyby popřáli sluchu energetikům, a ne jen aktivistům a aktivistickým vědcům, dalo by se přijít na to, jak celé snižování průmyslových emisí a přeměnu energetiky dělat tak, aby to bylo společensky i ekonomicky přijatelné.

To samé platí pro zcela zjevně nedomyšlenou elektrifikaci automobilismu, jež vyplývá jako nutnost z nových emisních limitů, které jsou na hraně či spíš za hranou současných technologických možností (například zde a zde). Podmínky, jež z nejnovějších nařízení EU vyplývají pro automobilky, tak přímo ohrožují nejen jejich konkurenceschopnost, ale také až miliony pracovních míst po Evropě. Jen samotný VW mluví o 100 tisících. Zatím.

Ani k tomu by nemuselo dojít, kdyby většina ideologicky ovlivněných poslanců Evropského parlamentu (a všech dalších orgánů EU) nebrala lidi z automobilek jako nepřátele, ale jako partnery. Kdyby připustili i argumenty automobilek, ne jen jejich odpůrců, aktivistů, a zemí, která auta prakticky nevyrábí (ale samozřejmě je užívají).