Fotbalová Sparta vyhodila Pavla Vrbu. Jestli dobře počítám, byl to už 19. trenér Sparty za dobu panování Daniela Křetínského? Kdo by měl být tím jubilejním dvacátým?
Než se dostaneme ke konkrétnímu jménu, pojďme si nejprve říct nutné charakterové vlastnosti nového sparťanského trenéra, aby byla aspoň nějaká šance, že bude úspěšný a vrátí sparťanským fanouškům radost do duší. Není jich vůbec málo, takže jdeme na to:
Musí chtít Spartu trénovat a být s ní úspěšný. Musí být fotbalovým odborníkem sledujícím moderní trendy a využívajícím moderní metody i technologie. Musí mít skvělý přehled o potenciálních posilách z ČR i zahraničí, nebo se musí obklopit lidmi, kteří jej mají. Musí mít špičkové manažerské schopnosti. Musí být výborný psycholog, aby dokázal přesvědčit hráče i všechny okolo o tom, že jej stojí za to následovat. Musí být dostatečně asertivní a psychicky odolný, aby si dokázal „vydupat“ odpovídající pozici u Daniela Křetínského a členů vedení, posily, zázemí atd., a aby dokázal ustát tlak fanoušků, veřejnosti, médií atd. Musí být workoholik, který je hladový po úspěchu a je pro něj ochoten mnohé podstoupit a obětovat.
Možná jsem na některé další důležité vlastnosti ještě zapomněl, kdyžtak mi je napište do komentářů, ale myslím, že zmíněná kombinace by mohla být pro potenciální úspěch dostačující. Nejspíš vás napadnou zkušenosti, ale o těch až za chvíli.
Samozřejmě je zde ještě finanční aspekt, a to ve dvou rovinách. V první řadě to musí být trenér, který bude mít finanční nároky v akceptovatelných mezích. Všichni fanoušci si asi představí dost trenérů od Guardioly přes Kloppa až po Tuchela, kteří ale mají poněkud zvučnější angažmá a zároveň jejich finanční představy přesahují možná i celkový roční rozpočet Sparty. Příliš drazí ale budou i mnozí méně slavní zahraniční trenéři z bohatých zemí. To Spartě zužuje manévrovací prostor.
Potenciální nový trenér se tak musí rekrutovat z finančně přijatelného okruhu. To znamená buď z fotbalově „chudších zemí“, mezi něž patří i Česko, nebo z „chudších poměrů“, tedy spíše mladší trenér, například z mládežnických akademií nebo menších klubů, či trenér zkušený, ale méně úspěšný, který velkou smlouvu už jinde nedostane.
Druhá finanční rovina tkví v tom, že Sparta už si určitě nebude chtít zopakovat etapu, kdy ji vedl italský trenér Andrea Stramaccioni, který přivedl velké množství zahraničních hráčů. Ti dostali obří smlouvy, ale téměř nikdo z nich nepodával adekvátní výkon její výši.
Sparta chce určitě i nadále sázet na vlastní úspěšnou akademii a zapracovávat vlastní mladíky, ale zároveň bude muset být schopná hledat posily i jinde, nejspíš v zahraničí. Obojí musí nový trenér zvládnout. A k tomu ještě vyhrát titul a uspět v evropských pohárech. To všechno dohromady je poměrně těžký rébus.
Na začátku blogu jsem vám slíbil jména, ale bohužel vás zklamu. Takhle od stolu mně totiž nikdo nenapadá. V médiích se už přetřásají různá jména od Heiko Herrlicha přes Martina Svědíka, až po Ivana Haška. Ani u jednoho si nejsem jist, že je tím pravým, což ale neznamená, že nejsou. Já toho jen o nich vím strašně málo, nikdy jsem s nimi nemluvil, nezjišťoval jsem si reference o nich, nestudoval statistiky hry jejich mužstev.
Chci ale věřit, že tohle dělá Tomáš Rosický, Daniel Křetínský či někdo jiný, kdo bude o novém trenérovi rozhodovat. Doufejme, že najdou a přivedou nejlepšího možného kandidáta. Jestli tomu věřím? No moc ne, ale věřit tomu fakt chci.
