Oxford - 2. den za kulturou

Zážitky, postřehy a zajímavosti z druhého dne pobytu v Oxfordu. Dočtete se, jak to je s autobusovou dopravou, jak se zbavit nepotřebných mincí a na co si dát pozor při koupi "oběda".

Jak jsem již psal v předešlém díle. Mám trochu problémy s redakčním systémem Idnes.cz, takže zde dám jenom text a celý článek i fotografiemi si můžete prohlédnout ZDE.

http://matejmarecek.blogspot.com/2011/08/oxford-anglie-2-den.html

Přepis textu najdete níže:

Když jsem se probudil do druhého dne v Oxfordu, ani mě nepřekvapilo, že je obloha zamračená. Je to zkrátka klasické počasí. Tady nemají škaredě, nebo pěkně. Tady mají něco mezi tím. Dokonce tu není ani horko ani zima. Když si oblečete pouze tričko, tak vám při prohlížení památek bude zima a když si na sebe dáte mikinu, tak vám je zase horko. Ideální je mít rozepínací mikinu, která tento problém eliminuje.
Jinak co se týče snídaní v Anglii, tak ty klasické velké a nezdravé snídaně již prý nejsou tak časté (a navíc můj ruský kolega říkal, že jsou pěkně drahé, zato nedobře chutnají :-D). Na druhou stranu jediné, co mi zde prakticky nabídli, jsou cereálie a mléko. Jako ano, je to jednoduché, rychlé a asi také zdravé. Ovšem pokud dostanete chuť na tmavý chléb se šunkou, tak asi pojdete hlady. Jediný chléb, který tu je ten toastový a navíc ho ani neopékají (respektive jsem tu ještě nenašel toustovač, či topinkovač).
Chvíli poté, co rodina vstala, jsem se rozhodl jít/jet do města (mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, tak bylo skoro půl jedenácté, takže se tu zřejmě vyspává trochu déle). Jízdenka se tu dá koupit na týden za 16 liber a můžete jet kterýmkoli městským busem. Záměrně zde píši kterýmkoli, jelikož veřejná doprava je zde privatizována a když si nedáte pozor, tak si lehce koupíte lístek k jednomu dopravci a poté zjistíte, že druhý vám ho neuzná. Celkově jsou v Oxfordu 3 nebo více dopravních společností a každá má jinou barvu. Pokud si tedy koupíte pouze zelenou, jako nějaký kámoš od mého „spolubydlícího“, tak se také může stát, že takový autobus zde ani nepotkáte a budou to zbytečně vyhozené peníze.
Mimochodem autobusy jsou zde vážně skvělé. Mají dvě patra, hybridní pohon, pohodné sedačky, jsou nízkopodlažní a navíc když autobus zastaví u zastávky, tak mu podvozek u dveří ještě více klesne, takže se tam nevytvoří ani schod. A přesto všechno, pokud je v autobuse někdo postižený nebo na vozíčku (vždy jsou v přední části autobusu místa pro handicapované), tak řidič ještě vystoupí a vysune nájezdnou rampu (a přitom ani není důvod). To vše zcela v klidu a ještě se usmívá. Ne jak u nás, že cokoli chcete po řidiči, tak se zatváří jako byste po něm chtěli modré z nebe.
Když dojedete do city center, tak doporučuji památky procházet tak nějak systematicky a především ulici za ulicí, i kdyby se vám zdálo, že to je zbytečné a chodíte pořád kolem toho jednoho místa. V každé uličce (i té nejzapadlejší) jsou zajímavé budovy a obchody, či kavárny. Abych řekl pravdu, tak o drtivé většině místních staveb nemám ani páru, co jsou zač, ale když jdete například kolem budovy, která vypadá jako vystřižená z Harryho Potter, tak vězte, že je z Harryho Pottera . Díky nádherným stavbám a příjemné atmosféře se zde natáčí hromada filmů, a pokud uvidíte skupinku nějakých lidí, kteří se divně chovají, tak to není nic neobvyklého, prostě se zřejmě něco natáčí.
Pokud vás prohlížení památek unaví a máte již hlad, tak vězte, že zde žádný normální objet neseženete. Můžete si sice zajít do restaurace, ale za jedno jídlo, tak necháte své celoživotní úspory. Stejně většina lidí zde ani moc neobědvá. Zkrátka skočí do obchodu a koupí si sendvič. Když jsem to viděl, rozhodl jsem se, že to zkusím také a skočil jsem do obchodu, který vypadal, asi něco jako anglická Billa. Zamířil k regálu s bagetami a sendviči a vybíral, co vypadá tak nějak chutně. Většina baget, tak stojí do tří liber (2.50, 2.70 atp.). Na regálu byly i cedulky s nápisem „bla bla do 3 pounds“. Neměl jsem ani páru, co to znamená, ale říkal jsem si, že když většina věcí, tak stojí do tří liber, tak to je asi nějaké generalizující upozornění. Prostě jsem si vzal sendvič a šel k pokladně (nevím proč, ale v obchodech u pokladen jsou samí Indové), kde mi prodavačka začala něco vysvětlovat s regálem a třemi librami. Bohužel mluvila moc rychle a měla divný přízvuk, takže jsem toho moc nepobral, ale myslím, že říkala něco v tom smyslu, že když si k tomu sendviči koupím ještě brambůrky a kolu, tak to bude vše jen za 3 libry. Bohužel nechtěl jsem ani mastné brambůrky, ani přeslazenou kolu a marně jsem se jí to snažil vysvětlit. Nakonec jsem jí prostě dal 3 libry a odfčel, dříve než do mě začne zase něco „valit“.
Mimochodem peníze jsou kapitola sama pro sebe. Na všech je královna, mince s malou hodnotou jsou větší než „jednolibrovka“ a na půlce z nich není číslo, ale jen drobný nápis na okrajích, který vám řekne, o jakou minci se jedná. Takže pokud všude platíte dvaceti-librovkou, brzy vám peněženka praskne kvůli enormnímu množství drobných, kterých se není jak zbavit… Respektive jedna možnost tu je. Rozdat ty mince bezdomovcům. Od kolegy Rusa jsem slyšel, že často prodávají časopisy, ale zatím jsem nikoho s časopisem neviděl. Většinou jen sedí na lavičkách v centru. První den ovšem za mnou jedna „houmlessačka“ přišla, foukla mi dým do tváře a chtěla drobáky. Tak to jsem jí poslal do… jelikož já kouř nenávidím a obzvlášť ne, když mi ho někdo foukne do tváře. Ale jinak je to celkem dobrá cesta, jak se zbavit nepoužitelných mincí.
To je asi tak z druhého dne všechno. Mám sice ještě několik postřehů ohledně imigrantů a náctiletých Britek, které si myslí, že umí zpívat, ale to si nechám na příště.

Když jsem se probudil do druhého dne v Oxfordu, ani mě nepřekvapilo, že je obloha zamračená. Je to zkrátka klasické počasí. Tady nemají škaredě, nebo pěkně. Tady mají něco mezi tím. Dokonce tu není ani horko ani zima. Když si oblečete pouze tričko, tak vám při prohlížení památek bude zima a když si na sebe dáte mikinu, tak vám je zase horko. Ideální je mít rozepínací mikinu, která tento problém eliminuje.

Jinak co se týče snídaní v Anglii, tak ty klasické velké a nezdravé snídaně již prý nejsou tak časté (a navíc můj ruský kolega říkal, že jsou pěkně drahé, zato nedobře chutnají :-D). Na druhou stranu jediné, co mi zde prakticky nabídli, jsou cereálie a mléko. Jako ano, je to jednoduché, rychlé a asi také zdravé. Ovšem pokud dostanete chuť na tmavý chléb se šunkou, tak asi pojdete hlady. Jediný chléb, který tu je ten toastový a navíc ho ani neopékají (respektive jsem tu ještě nenašel toustovač, či topinkovač).

Chvíli poté, co rodina vstala, jsem se rozhodl jít/jet do města (mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, tak bylo skoro půl jedenácté, takže se tu zřejmě vyspává trochu déle). Jízdenka se tu dá koupit na týden za 16 liber a můžete jet kterýmkoli městským busem. Záměrně zde píši kterýmkoli, jelikož veřejná doprava je zde privatizována a když si nedáte pozor, tak si lehce koupíte lístek k jednomu dopravci a poté zjistíte, že druhý vám ho neuzná. Celkově jsou v Oxfordu 3 nebo více dopravních společností a každá má jinou barvu. Pokud si tedy koupíte pouze zelenou, jako nějaký kámoš od mého „spolubydlícího“, tak se také může stát, že takový autobus zde ani nepotkáte a budou to zbytečně vyhozené peníze.

Mimochodem autobusy jsou zde vážně skvělé. Mají dvě patra, hybridní pohon, pohodné sedačky, jsou nízkopodlažní a navíc když autobus zastaví u zastávky, tak mu podvozek u dveří ještě více klesne, takže se tam nevytvoří ani schod. A přesto všechno, pokud je v autobuse někdo postižený nebo na vozíčku (vždy jsou v přední části autobusu místa pro handicapované), tak řidič ještě vystoupí a vysune nájezdnou rampu (a přitom ani není důvod). To vše zcela v klidu a ještě se usmívá. Ne jak u nás, že cokoli chcete po řidiči, tak se zatváří jako byste po něm chtěli modré z nebe.

Když dojedete do city center, tak doporučuji památky procházet tak nějak systematicky a především ulici za ulicí, i kdyby se vám zdálo, že to je zbytečné a chodíte pořád kolem toho jednoho místa. V každé uličce (i té nejzapadlejší) jsou zajímavé budovy a obchody, či kavárny. Abych řekl pravdu, tak o drtivé většině místních staveb nemám ani páru, co jsou zač, ale když jdete například kolem budovy, která vypadá jako vystřižená z Harryho Potter, tak vězte, že je z Harryho Pottera . Díky nádherným stavbám a příjemné atmosféře se zde natáčí hromada filmů, a pokud uvidíte skupinku nějakých lidí, kteří se divně chovají, tak to není nic neobvyklého, prostě se zřejmě něco natáčí.

Pokud vás prohlížení památek unaví a máte již hlad, tak vězte, že zde žádný normální objet neseženete. Můžete si sice zajít do restaurace, ale za jedno jídlo, tak necháte své celoživotní úspory. Stejně většina lidí zde ani moc neobědvá. Zkrátka skočí do obchodu a koupí si sendvič. Když jsem to viděl, rozhodl jsem se, že to zkusím také a skočil jsem do obchodu, který vypadal, asi něco jako anglická Billa. Zamířil k regálu s bagetami a sendviči a vybíral, co vypadá tak nějak chutně. Většina baget, tak stojí do tří liber (2.50, 2.70 atp.). Na regálu byly i cedulky s nápisem „bla bla do 3 pounds“. Neměl jsem ani páru, co to znamená, ale říkal jsem si, že když většina věcí, tak stojí do tří liber, tak to je asi nějaké generalizující upozornění. Prostě jsem si vzal sendvič a šel k pokladně (nevím proč, ale v obchodech u pokladen jsou samí Indové), kde mi prodavačka začala něco vysvětlovat s regálem a třemi librami. Bohužel mluvila moc rychle a měla divný přízvuk, takže jsem toho moc nepobral, ale myslím, že říkala něco v tom smyslu, že když si k tomu sendviči koupím ještě brambůrky a kolu, tak to bude vše jen za 3 libry. Bohužel nechtěl jsem ani mastné brambůrky, ani přeslazenou kolu a marně jsem se jí to snažil vysvětlit. Nakonec jsem jí prostě dal 3 libry a odfčel, dříve než do mě začne zase něco „valit“.

Mimochodem peníze jsou kapitola sama pro sebe. Na všech je královna, mince s malou hodnotou jsou větší než „jednolibrovka“ a na půlce z nich není číslo, ale jen drobný nápis na okrajích, který vám řekne, o jakou minci se jedná. Takže pokud všude platíte dvaceti-librovkou, brzy vám peněženka praskne kvůli enormnímu množství drobných, kterých se není jak zbavit… Respektive jedna možnost tu je. Rozdat ty mince bezdomovcům. Od kolegy Rusa jsem slyšel, že často prodávají časopisy, ale zatím jsem nikoho s časopisem neviděl. Většinou jen sedí na lavičkách v centru. První den ovšem za mnou jedna „houmlessačka“ přišla, foukla mi dým do tváře a chtěla drobáky. Tak to jsem jí poslal do… jelikož já kouř nenávidím a obzvlášť ne, když mi ho někdo foukne do tváře. Ale jinak je to celkem dobrá cesta, jak se zbavit nepoužitelných mincí.

To je asi tak z druhého dne všechno. Mám sice ještě několik postřehů ohledně imigrantů a náctiletých Britek, které si myslí, že umí zpívat, ale to si nechám na příště.