Je Blanka Fay novým převtělením Paka Čalahňuka?

Kartářka se zavedenou praxí a stovkami děkovných dopisů se přece nemůže mýlit! Nebo snad ano?

Dnes je to přesně deset let, co zmizel můj blízký přítel, spisovatel Pak Čalahňuk. Bylo to jeho nejpovedenější apríl. Po jedné bujaré pitce v hospodě Za kulatým rohem se schoval do plechovky od rybiček (ještě jsme mu s kamarády říkali: Nelez tam, budeš od oleje!) a pak už ho nikdo nespatřil.
Neptejte se mne jak, ale před týdnem jsem se ocitl u jedné kartářky – jmenovat není třeba, stejně všechny používají nějaký pošahaný pseudonym. Zřejmě jsem se tam ocitl díky žertíku mé sestřenice, budiž ji země lehká. Vědma vytáhla umolousané čertovy obrázky a vyjevila mi, že se brzy setkám s jakýmsi ztraceným přítelem. Má mysl se pomalu probírala z absintového opojení, takže zpočátku jsem babě nevěnoval slechu, ovšem po zmínce o Krokoměrkách, Bloudivé erekci a Blackotání (pro neznalé: všechno názvy Čalahňukových románů) jsem zbystřil.
Zkrátka a dobře: Pak je mezi námi, pochopil jsem. Babka s Černým Petrem v ruce naznačovala: hledej, mládenče, na mlogu. „Na mlogu? Kua, co to je?“, dím. Hledej karmu, boha a neutop se v marmeládě. To byly indicie hodny inteligence Sherlocka, ale celkem snadno se po brouzdání internetem dalo dospět k šokujícímu závěru: zbloudilá duše Paka Čalahňuka navštěvuje osobu, jež se vyskytuje na blogu iDnes pod jménem Blanka Fay.
Nějak se mi tomu nechce věřit, Pak byl (je?) přesným opakem Blanky. Jejím krystalickým protipólem. Takže další Pakův apríl? Podivné. Ale jak říká Mokva, hrdina Čalahňukova Blackotání: „Nevyzpitkatelné jsou cysty mroží“.