3+1

Pačes získal svou přezdívku v době, kdy mu slezly všechny vlasy. Měl ženu, přítelkyni a milenku. Žena jej po pleši hladila, přítelkyně líbala a milenka mu hladkou hlavu oběma rukama tlačila mezi svá horká stehna.

Pačes měl svou ženu (řečenou Pačesovou) rád, přítelkyni Radku miloval a milenku Blanku (není to její pravé jméno) potřeboval k přežití. Jak už to chodí, Radka a Blanka věděly o Pačesové (že existuje a s ní patnáctiletá dcera, jež si nechávala říkat Fredka). Tyto čtyři ženy byly nejdůležitějšími lidmi v Pačesově životě. Ostatní, včetně rodičů a kolegů z práce, mu byli ukradení.
„Milostná konfigurace 3+1“, jak tomu v duchu říkal, nebyla něčím plánovaným nebo vytouženým. Pačes nechtěl mít tři ženy, přišlo to samo. Po letech, kdy se u Pačese střídal klid zbraní (meč je schován v jedné pochvě) s válkou na dvou frontách nebo naopak bolestným odříkáním označovaným jako „lokální anestezie“, se věci ustálily. Co chybělo jedné ženě, měla ta druhá. Navzájem tvořily naprosto dokonalého jedince a Pačes si své 3+1 užíval jak to jen šlo celý jeden rok. Ale nemělo už to mít dlouhého trvání.
Pačes se jednoho listopadového večera („Proč je to, sakra, listopad, když padá sníh?“, říkal si) vracel od Blanky. Při těchto návratech se mu vždy podlamovala kolena, smál se tomu, jak jej vždy jeho milenka příjemně unavila, sotva se vždycky sesbíral z postele. Smával se i v autě nebo tramvaji, protože mu Blanka strkala do kapes různé drobnosti, které si na její přání vytahoval až poté, co za sebou zavřel dveře její garsonky. Kousek krajky, žiletku, bonbóny, Kinder vajíčko. Tentokrát stál na tramvajovém ostrůvku ukrytý pod deštníkem, úsměv schovával pod vyhrnutým límcem a v ruce držel dárek v podobě vybitých tužkových baterek, suvenýr z dnešního odpoledne s hladkou růžovou hračkou.
To byla poslední věc, na kterou se Pačes rozpomenul v nemocnici. Ležel na lůžku, obě nohy měl obvázané a nevypadalo to, že by se mohl nějak hýbat. Ukázalo se (jak tvrdili svědci), že jej někdo v červeném kabátě postrčil z ostrůvku pod rychle jedoucí auto a že prý to „rozhodně nebyla nešťastná náhoda“. Sestra Pačesovi řekla, že má zlomené obě dolní končetiny a deštník. Bylo ráno a za okny hustě sněžilo.
„Kde mám mobil?“, zeptal se Pačes. Pokrčení bělomodrých ramínek v něm spustilo divoké kolečko otázek na téma, jak dlouho potrvá, než se u lůžka setkají jeho „tři ženy“ a všechno bude v háji. Avšak Radka věděla, že za Pačesem nemá nikam chodit, ani do nemocnice ne, Blanka se o ničem nedozvěděla a když se v nemocničním pokoji objevila Fredka, strčila otci pod pyžamo studené pomeranče a banány a řekla, že „mamka fakt musela odjet do toho Jablonce“.
Odpoledne se ve dveřích objevila úplně jiná žena. Pačes ji neviděl celý rok - přesně ode dne, kdy mu po souloži řekla, že přestala brát antikoncepci a chce s ním mít dítě a on ji ve dveřích na rozloučenou odpověděl, že leda až bude mít obě nohy polámané a neuteče před ní. Teď tu stála, řekla „Tak jsem tady“ a sundávala si mokrý červený kabát.