Domácí úkol
Věděl, že nešlo jen o souboje na život a na smrt o čest. Byla to tvrdá doba, kdy se lidé dožívali málokdy třiceti let. Ale byla to doba jednoduchá.
Zato století, o kterém měl udělat prezentaci, bylo plné rozporů. Nevěděl kde začít. Více se zaměřit na úspěchy, nebo neúspěchy?
Jen několik generací jej od tohoto období oddělovalo, přesto se mu zdálo barbarské a nepochopitelné.
Začal úspěchy. Věda se posunula v elektronice, technologiích výroby, medicíně. Životní úroveň mnoha lidí stoupla. Žili déle, na mnoho nemocí se našel lék.
Ve všem, co udělali, viděl i to co to vyvolalo. Delší život znamenal stárnutí populace, vznikaly ghetta obsazená starými lidmi, kteří neměli peníze na lepší péči. Antibiotika přestávaly fungovat, a tak se vyvíjely další silnější a s nimi se rodily ještě odolnější bakterie. Svět byl propojen tak, že každý nový vir se šířil tak rychle, jak létala letadla.
S úspěchy v genetice to bylo podobné. Vyléčilo se několik nemocí, vyřešily problémy s plodinami důležitými pro výživu lidstva. Až na nehody, které provázely experimenty. Vypěstovali plodinu odolnou, rychle rostoucí, mohla nasytit rozvojové země. Jen kdyby neobsahovala bílkovinu, která u člověka způsobovala pomalé odumírání nervových buněk. Rozšířila se do celého světa jako plevel, který nikdo nechce.
Vzdychl. Problémy, za problémy, které vznikly v tomto století, platili ještě teď. Donesl si z kuchyně jídlo a u plné misky přemýšlel jak dál.
Nebyly to jediné problémy tohoto století. Společnost se rozpadala. Její uspořádání ustálené za tisíciletí se zhroutila. Rodiny nestály při sobě. Lidé si žili sami pro sebe. Uchylovali se k náboženstvím a sektám, aby měli pocit, že někam patří. Potyčky jednotlivých skupin neznaly hranice. Stará náboženství se radikalizovala. Útočili na sebe v médiích, teroristickými akcemi, pronikaly to politiky. Lidstvo jako by se spojilo jen při katastrofách, které způsobilo extrémní počasí, způsobující sucha, záplavy, sníh tam, kde byli zvyklí na teplo a vedra v severních oblastech.
Připomněl si své oblíbené krále a uvědomil si, že to bylo podobné. Boj o moc, jen skrytá za náboženství. Lidstvo je pořád stejné, jen má víc prostředků, nebezpečnějších, smrtelnějších, schopných ovlivnit velké množství lidí.
Probíral se zprávami. Byly to vesměs depresivní videa o katastrofách. Jedno za druhým bylo o tom, jak umírali lidé, vzplanuly místní války, propukla epidemie. Jen sem tam zpráva o vyvinutém léku, o uzavření míru, o pomoci, která byla vyvolána záplavami.
Začínal toho mít dost. Copak může přijít s něčím takovým? Jak v takové době lidé mohli vůbec žít?
Všechno odhrnul stranou a vypnul počítač. Byl znechucen takovou prací.
Vyšel ven trochu si provětrat hlavu. Ale moc to nepomohlo. Všude viděl jen důsledky toho, co se dělo v tom prokletém století.
V sadu vytrhávali odolný plevel, kterého se nemohli zbavit. Když přišel na vyvýšené místo, v dáli viděl rozsáhlé ruiny města, které kdysi dávno kypělo životem.
Rozrušený vběhl dovnitř. Zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Před sebou viděl obrazy zkázy, které znal z videí, jež si prohlížel o jednadvacátém století.
Chvíli chodil sem a tam. Snažil se urovnat myšlenky, uklidnit se. Bylo to však jen horší. Rozhodně vykročil chodbou.
Zabouchal pěstí na dveře. Byl to byt jeho učitelky. To ona mu zadala ten úkol.
Otevřela mu štíhlá žena s vráskami kolem očí. Vždy vypadala spokojeně a usměvavě. Přivítala ho se zvědavým povytažením obočí.
"Vypadáš rozrušeně. Stalo se něco?"
"Jak… Jak to můžete vydržet. Bylo to strašné, proč jsem měl udělat prezentaci zrovna k jednadvacátému století? Nic, vůbec nic jsem nenašel, co by bylo alespoň trochu pozitivní." Vychrlil ze sebe. "Všechno zpackali. Divím se, že jsme to vůbec jako lidstvo přežili. Nemoci, války, rozklad společnosti. Ta vylidněná města, muselo to být kruté."
Zavrtěl hlavou a posadil se. V očích měl slzy. "Viděl jsem jejich zprávy. Bylo to tak… Tak drsné. Chladně hlásili, kolik zahynulo lidí. Byly to pro ně jen čísla. Tolik zkázy, jak to mohli vydržet. Proč se to stalo? Co z toho máme dobrého? Poučili jsme se vůbec?"
Učitelka se shovívavě usmála.
"Víš, byly to jen zprávy. Tehdy se to tak dělalo. Hlásily se špatné zprávy, lidé se tak varovali. Dobré sis musel najít sám. Nebyla to zas tak špatná doba."
"Bylo by nám líp bez všeho toho pokroku."
"Podívej se na sebe. Na svůj život. Nežil bys tak, kdyby nebylo minulosti. Já bych byla už nejmíň třicet let po smrti a teď jsem v plné síle. Neměl bys dopravní prostředky, stroje na těžkou práci. Naše společnost je menší, ale stabilní a harmonická. Nejsme bezejmenní jedinci, jsme rodina. Když si to nezkazíme, tak přežijeme další nástrahy. "
"Když si to nezkazíme." Usmál se. Už byl klidnější, dnešní společnost není tak barbarská, nedopustí krutosti, ani chyby, které udělali lidé v minulosti. "Myslím, že jsme se z minulosti poučili. Už nejsme takoví barbaři."
S pocitem úlevy opustil učitelčin byt.
"Bohužel minulost se často opakuje." Řekla si pro sebe učitelka, když její žák zavřel dveře. "Jak chyby, tak i přežití. Třeba budeme silní i příště."
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x