Probuzení - Vánek

Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra. 

Jejich služba fungovala jen několik generací a někteří diplomaté působící právě na odlehlých planetách se s nimi setkávali poprvé. Tak jako diplomat Danken. 

Seznámili se, když ho Alex požádal o prohlídku planety. Dankena to tehdy udivilo. Většinou na planetu lidé z lodě nechtějí. A když, ta jen na chvíli, jako turisté, kteří se chtějí bavit a užít si pozlátka města. Alex však chtěl poznat hlavně lidi, přírodu, způsob života. 

Prošli spolu město a zaletěli i do vesnice. Poznat planetu, jejich zvyky, zvláštnosti i tajemství bylo v popisu práce ochránců. Nejprve museli zjistit, jestli lodi a jejím obyvatelům, od lidí z planety nehrozí nebezpečí. Poté, zda nějaká hrozba se nedostane na palubu spolu s lidmi, věcmi či živými organizmy z planety. A tato planeta byla hodně nebezpečná, i když si to zdejší lidé neuvědomovali. Válčili s planetou a po mnoha generacích nebyli blízko ani příměří. Podle Alexe jen přežívali. Výlet do vesnice jej uspokojil ještě méně. Ne proto, že na něj jako na muže zdejší příroda působila velice špatně, ale proto, že to byl úplně jiný svět. Drsný a přesto svobodnější život vesnických žen byl opakem stísněného života ve městě, kde veškeré jídlo dostávali ze světa ve vesnicích. Bavili se hrami, uměním a umělou realitou. Životy mužů ve městě byly umělé a prázdné. Připadali mu jako paraziti. Planeta měla svůj výzkum, výborné lékařství, ale o to se zasloužilo jen mizivé procento lidí z planety. Ostatní to nezajímalo. 

Letěl tam i se svým následníkem Dejšem. Tomu se z nějakého podviného důvodu planeta líbila. Měla podle něj potenciál. A lidé na ni také. Jen musí najít cestu k přírodě. I přes své nadšení ve vesnici nevydržel o mnoho déle, než Alex s Dankenem. 

To, že Danken letěl s nimi i když věděl, co jej tam čeká na Alexe udělalo dojem. I to, že o planetě mluvil upřímně. A taky s pýchou. Vytvořit plnohodnotnou civilizaci na takto drsné planetě nebylo jednoduché. A o kus práce se Danken zasloužil.

Nyní jej zavolal a chtěl od něj oplacení jeho pohostinnosti. Mohl odmítnout. Ale byla to cesta jak více poznat lidi, kteří budou cestovat lodí. Poznat co by od nich mohlo hrozit.

"Vím, že vám to nepřísluší, ale znáte loď lépe než já. Také cestování. Po dlouhých letech strávených tady, jsem odvykl." Usmál se na Alexe. Měl profesionálně vlídný úsměv. "Potřeboval bych někoho komu můžu věřit, kdo by pro mé dcery obstaral prohlídku lodi."

"Vánku." Dodal znovu s úsměvem. Určitě si byl vědom, jak lidé, kteří na lodi přiletěli o ní mluví. Byla a je součástí jejich života po mnoho let, u některých celý život.

"Nemusíte osobně. Ale vím, že vyberete někoho vhodného. Někoho z mladých, kdo o lodi ví hodně."

"Chci aby se jim loď zalíbila. Aby ji uviděly očima mladých, tak jako jsou ony." Dodal nakonec.

Mazání medu kolem pusy a krutá pravda nakonec. Pomyslel si ochránce. Nesouhlasil s jeho rozhodnutím vzít dcery sebou. V tak mladém věku lidé neví, co od života čekat. A  uvázat je k něčemu, co se nedá změnit nebylo správné.

"Vím, co si myslíš. Prima ví, co chce. Vždy to věděla. Už od malička když si něco usmyslela, tak toho dosáhla. Nepřesvědčím ji.

A Alena... Nevidím jiné východisko. Musí letět. Je to nejlepší řešení." Vzdychl. "Její babička má pravdu. Atmosféra na planetě je napjatá. Mají jen krůček od toho uvěřit čemukoli. I nesmyslným legendám. Možná se jsem se zprávou o pokročilosti planety spletl. Uspěchal jsem to. Zkusil jsem i vyjednávat ve prospěch Aleny. Což není zrovna košér. Neměl bych se míchat do záležitosti zvyků. Její osud se mi zdál příliš krutý. Když jsem zjistil jaký strach může nahánět mladá nevinná dívka zděsil jsem se. Je tu zakořeněné něco nezdravého, temného. Jestli mi to život dovolí ještě se sem vrátím, ať se ujistím že to tady..." Chvíli jako by hledal slova. Bylo vidět, že je nesvůj. 

"Neupadlo do temnoty." Dokončil Alex. Začal pochybovat o svém rozhodnutí. To u diplomatů nebylo časté. Určitě ne nahlas před cizím člověkem. 

Chtěl namítnout, že dívka zde má k dispozici celou planetu, mnoho možností. Nebyl si tím ale jist. Ne na této planetě. Nazývají ji Amazonie, ale většina z nich žije v umělém městě v bytech menších jak kajuty. Žijí umělé životy naplněné podivnou zábavou, které nerozuměl. Jediné, čemu rozuměl byl život ve vesnicích, ten mu připadal normální. Ten však snesou jen ženy a této dívce je zapovězen. Také Dankenovo pochybování jej zdrželo od námitek. Jestli to však nebylo celé jen vyjednávací hra. Možná ano, ale Dankenova nejistota mu připadala pravá. 

"Ta dívka by to mohla mít strašný osud, kdyby se tak stalo." Pokračoval Danken. "A jestli ne, tak není rozdíl být na lodi, nebo ve městě a nesmět se nikam hnout. Má zákaz jen se přiblížit k přírodě. Lidé se jí bojí, budou jí hlídat, a jestli se něco semele, hodí to na ni."

"Není to jen na této planetě, takové věci se dějí všude." Přikývl Alex. Začínal chápat, proč to dělá. Byl to dobrý diplomat i člověk, Když něco dělal byl přesvědčen že je to nejlepší řešení. Možná na této kruté planetě odvykl diplomatickým hrátkám a vše dělal upřímně.

"Na lodi nebude tolik myslet na to proč ji zakazují, co má ráda nejvíce."