Příběh Žofie a Adolfa ( povídka č.2)
Žofie se narodila o dva roky déle než Adolf. Její rodiče se netajili zklamáním, že se po dvou dcerách nenarodil dědic. Dědit nakonec stejně nebylo co, jejich hospodářství bylo po válce zestátněno a rodině zůstal jenom malý domek.
Ti dva, Adolf a Žofie, se potkali jednoho horkého srpnového večera v Mariánských Lázních na koncertu skupiny Pramen. Jemu bylo osmnáct a jí už měsíc šestnáct. Žofie uprosila rodiče, kteří jí nedovolovali courání po městě a zaručit se za ní musela Růženka, starší sestra.
Žofie byla jiná, než dívky, které Adolf znal. Taková zemitá a zároveň cudná. Měla horkou rozpraskanou dlaň od práce. Adolf nepracoval nikde, studoval výtvarné umění a přijel si povyrazit. Chvilku po půl deváté, kdy se již sestry musely vydat na cestu domů, políbil Žofii ruku a dal jí slib, že zítra za ní přijde k nim do vesnice k rybníku.
Růžena Žofii vyprávěla o bohatých floutcích, kteří slibují romantickým slečnám hory doly. „Netěš se, ten se chtěl jen pobavit, už teď tancuje s nějakou jinou a tu si odvede na hotel,“ řekla Žofii. Spletla se. Adolf přijel. Nemohl nepřijet. Setkali se u rybníka a on se předváděl a Žofie se usmívala a plavala dál od kraje, doplavala až doprostřed rybníka, tak daleko se dřív nikdy neodvážila. Druhý den bylo pošmourno a ona šla na maliny, kterých bylo okolo rybníka plno. A on přijel a sbíral je s ní, jednu do bandasky, druhou do pusy. A oba měli rty rudé od sladké šťávy a byli plní léta a slunce.
Adolf řekl: „Přeplavu ten rybník tam a zpátky,“ a ona se naoko bála: „Neblázni, je to daleko,“ a on si svlékl kalhoty a skočil do té vody a plaval a ani se nezadýchal. A tam na břehu, s bandaskou plnou malin a opálenými tvářemi od slunce, s jistotou mládí a horkou touhou, se poprvé políbili.
Psal jí, i když v to ani nedoufala. Psal jí každý týden celý rok a ona mu odepisovala. Přijel za ní přesně po roce a ona ten rok dokončila rodinnou školu a řekli si, že se milují. A byli spolu, úplně, jak dva spolu můžou být, tam kousek za rybníkem, pod nebem plným hvězd a kolem voněla tráva a maliny a rákosí. Adolf byl nejšťastnější chlap na světě, věděl, že dokáže úplně všechno a ona se stala nejšťastnější ženou. Zbytek prázdnin přemlouvala rodiče, aby jí dovolili jít do Prahy, učení na pečovatelku měla hotové, bude pracovat a přitom studovat zdravotnickou školu. Rodiče jí to nakonec dovolili, byla poslední ze tří sester a první, které bude dál studovat a dokonce v Praze.
Bydlela na ubytovně a s Adolfem se scházela ve středu, dohodla se tak se spolubydlící. Stalo to, co se stát muselo. A tak na jaře jeli za jejími rodiči a pak ji Adolf vzal za těmi svými a pak se již řešilo, kde bude veselka. Žofie tušila, že pro rodiče Ády je důležitější jeho studium, které se nevyvíjelo moc dobře. Dávali to za vinu jí, přestože s ní trávil pouze jeden večer v týdnu. Spíš za to mohly ty další večery, ty večery po barech s kamarády a také, budeme-li upřímní, nedostatek talentu.
Adolf si ale byl jistý tím, že jednou namaluje obraz, díky kterému ho celý svět bude opěvovat. Žofie si prohlížela jeho obrazy v malém zaprášeném ateliéru a měla pocit, že ví, co jim schází a chtěla mu to říct, ale Adolf se smával a říkal: „ Nerozumíš tomu.“ Bydleli spolu v malém podkrovním bytě, dost daleko od ateliéru, nic lepšího nesehnali a od rodičů pomoc nechtěli, Žofie do poslední chvíle pracovala a Adolf maloval každý večer a každou noc a po narození Eduarda žili z peněz, které jim dávali Ádovi rodiče, ti se naštěstí do vnuka zamilovali a pak se narodil Jaroslav a Žofie pracovala jako ošetřovatelka a svůj plat přidala k apanáži od rodičů a doufala, že už Adolf dostuduje a oni si pořídí lepší byt. Občas se večer vydala do ateliéru za Adolfem a dívala se na jeho obrazy a věděla, jak by měly vypadat. „ Víc jasu a sem barvu karmínu,“ zkoušela mu radit a on se nejdřív smál a pak zlobil a posílal jí pryč. Kluci rostli, bylo jim už osm a devět a tak mohli být v noci sami.Žofii nebavilo čekat na manžela, někdy šla do baru za kamarády,a pak už chodila několikrát týdně a tam hrál swing a jazz a mluvilo se o umění, o obrazech a o politice a smyslu života.Líbil se jí Vašek, líbilo se jí jaké píše básně a Adolfovi se líbila Zita, nejdřív jí jen maloval,měla hezká prsa, ne malá jako Žofie, ale veliká a měkká a Žofie věděla, že jí nejenom maluje a nejdřív byla smutná a pak na to zapomněla a s Vaškem jí bylo moc hezky a tak šla k němu a on jí půjčil spoustu knih o obrazech a tam mezi těmi knihami a jeho básněmi se milovali a ona zase žila. Adolfovi rodiče jim sehnali větší byt a často hlídali kluky a Adolf dost pil a Žofie si koupila barvy a plátno a chodila do atelieru za Josefem a ten jí říkal, že má talent a Vašek jí to říkal taky a Adolf neviděl ani jeden její obraz.
Každý rok v létě jezdili k jejím rodičům. Každý rok, ať už bylo srpnové horko nebo srpnový déšť, šli Žofie a Adolf k rybníku a pokaždé Adolf rybník přeplaval. V létě 1971 to bylo naposledy, kdy spolu seděli na břehu. On skočil do vody, přeplaval ho sem a tam a nazpátek plaval pomalu, díval se na Žofii, bylo mu u toho smutno a vylezl ven a chtěl jí obejmout a ona se odtáhla a řekla: „ Už musíme jít, máma na nás čeká a objímej se se Zitou, dělej si, co chceš.“
Výjezdní doložku získala jen díky svému tchánovi. Odjela v únoru 1972 na výstavu do Vídně. To, že se nevrátí, nevěděl nikdo, jenom ona a Václav. První se vzpamatovali Adolfovi rodiče, tatínek okamžitě zařídil rozvod a Adolfovi došlo, že se musí postarat o své syny, nevěděl, co mají rádi a v kolik chodí spát a tak se nastěhoval k rodičům, nastoupil do banky a přestal malovat.
Na Žofii čekal ve Vídni Vaškův přítel a spolu čekali na Vaška, a čekali na něj i v Paříži, kam odjeli a ona začala pracovat jako uklízečka u dalšího přítele přátel, a ten znal někoho, kdo měl galerii a ona se učila francouzsky a nejdříve tam uklízela a pak prodávala a občas překvapila svými znalostmi a pak se majiteli svěřila s tím, že by chtěla malovat a protože byla krásná a tak zvláštně smutná, tak jí koupil barvy a ona malovala, a v jejích obrazech nechybělo nic, byla tam láska a bolest a prázdnota, byl tam hřích i pravda a hořkost a chuť horkého léta a malin a vůně rybníků a obrazy se výborně prodávaly.
A Adolf pracoval a občas se zapletl s nějakou ženou a po letech se dokonce znovu oženil, a pak se rozvedl, ani to nebolelo.
A každý rok jel za svou tchýní a tchánem, nejdřív se syny a později sám, domek pak po jejich smrti zůstal Kateřině, prostřední dceři, která se nikdy nevdala a nikdy neutekla do velkého světa. Každé léto přeplaval rybník sem a tam, a jak mu přibývala léta, tím déle sedával na břehu rybníka a přemítal, co se kdy v jeho životě tak hrozně moc pokazilo. O Žofii měl pouze kusé zprávy, kluci za ní chtěli vyjet, ale nakonec se nějak nedohodli, všichni se tvářili, že je nezajímá, nejprve ze vzteku a později ze zvyku.
Žofie měla ve Francii velký dům a muže a děti Bertranda a Anii. Nenáviděla zimu, milovala léto a ráda si kupovala na trhu maliny, dovezené bůhví odkud. Čím byla starší, tím víc jí chyběla vůně českého léta, směsice listnatých a jehličnatých stromů, mechů a hub a jeřabin a borůvek a ostružin. Svým dětem a vnukům vyprávěla o zemi, kde se narodila a o chybách, které v životě udělala. O vině, kterou cítila. O strachu, který ji bránil postavit se své minulosti čelem.
Tohle léto, už po padesáté čtvrté, v jedno srpnové odpoledne, Adolf přišel k rybníku, svlékl se, ochladil si kotníky a ponořil se. Dělal pravidelná tempa, nádech nad vodou, výdech do vody. Ucítil silnou bolest na prsou a najednou si uvědomil, že zpátky nedoplave. Náhodou ho zahlédly děti od sousedů. Když k rybníku doběhl na pomoc jejich otec, bylo již pozdě. Adolf se utopil.
Ten samý den si Žofie šla v malém městě Amiens, kde trávívala každé léto, koupit noviny. Myslela na muže, kterého kdysi opustila. Na syny, kterých se vzdala. Přemýšlela o svém životě, o obrazech, které namalovala, o tom, co získala a ztratila. Řidič minibusu později vypověděl, že jí prostě neviděl. Zprávu jejím synům a sestře do země, kde se narodila, napsal právník, který vyřizoval pozůstalost. „ Zemřela na následky autonehody,“ stálo v dopise, který voněl dálkou a létem.
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/355949/Kolac-s-drobenkou-povidka-c3.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/354169/Laska-z-pouti-Povidka-c-1.html
Marcela Tobiášová
Proč to těm dětem děláme?
Kolegyně si včera odpoledne přivezla domů tříměsíční dvojčátka. Po narození je jejich máma nechala v porodnici. Díky soudci a sociální pracovnici na svém místě se podařilo děti po třech měsících ( ???) vytáhnout z ústavní péče.
Marcela Tobiášová
Letní výzva - možná i pro Vás !
Každý nový den mi předkládá nějaké výzvy. Dokonce už mi chodí i emailem - Třicetidenní výzva na břicho, Výzva pevná stehna nebo třeba Měsíc bez mytí. A tak jsem se rozhodla vyhlásit taky nějakou.
Marcela Tobiášová
Dítě má být ve své rodině
Prosím: čtěte pozorně.Nehlásám odebírání dětí z rodin. Mluvím o preventivní pomoci ohroženým rodinám, jejímž výsledkem je zdravé dítě ve své biologické rodině.
Marcela Tobiášová
Zuzko, Romčo, Johane a další ....
...je mi ctí, že mé články vyvolávají emoce a mrzí mě, že je probíráte v prostoru, kde se k nim nemůžu vyjadřovat. Není těžké zapojit se do debaty například tady, na iDnesu a dát mi tím možnost s vámi, mými čtenáři, komunikovat.
Marcela Tobiášová
Jak to chodí se staršími dětmi....
Holky ( 7 a 8 let) k nám přišly po domluvě s jejich maminkou, která souhlasila s tím, že nastoupí dobrovolnou léčbu. Čekala jsem dvě uplakaná děvčátka, která nebudu moc od jejich maminky odtrhnout.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Byty za peníze z korupce. Vyšetřování na Ukrajině ukázalo na nemovitosti v Praze
Premium V tuzemské bezpečnostní komunitě se už dlouho spekuluje o tom, že část milionů z korupce kolem...
Status umělce nemá nic společného se socialismem, hájí se ministr Baxa
Vysíláme Vládou prošla novela zákona, která přichází s novým pojmem: status umělce. V Rozstřelu o návrhu...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Prodej byt 1 + kk, 40m2, Horní Planá
Náměstí, Horní Planá, okres Český Krumlov
3 990 000 Kč
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5609x
Seznam rubrik
- Pěstounství
- Svět kolem ...
- Povídky
- Já a moji bližní
- Básničky
- Trochu erotiky...
- Foto - blogy
- Já v kuchyni ...
- Rok Čtyřicítky
- Nezařazené