Proč to těm dětem děláme?

Kolegyně si včera odpoledne přivezla domů tříměsíční dvojčátka. Po narození je jejich máma nechala v porodnici. Díky soudci a sociální pracovnici na svém místě se podařilo děti po třech měsících ( ???) vytáhnout  z ústavní péče.

Dojáky nemusím. A ani silná slova a rozhovory o prdících a dušinkách. Ale tohle jsem si přečetla - a mám pocit beznaděje. 

Příběh dvojčátek ( zkrácený dopis od mé kolegyně)

Máma   nemá kde bydlet, nikdy nepracovala, žije na ulici, nestará se ani o své starší děti. Nechala je v porodnici...... Já jsem tam chodila už od čtvrtka,koupala, je, krmila, chodila na procházky, prostě krásně jsme se sblížili a já jsem si vyzkoušela péči o dvojčátka a dost jsem se uklidnila, že to půjde..Když jsem tam byla 1.den, tak měli děsný fofr, měli totiž 7 příjmů!!!!!!!!!!  a to je v našem kraji 11 volných přechodńáků !!!! Je to prostě šílený. Stačí, že matka řekne, že chce aby dítě šlo do kojeňáku a je vymalováno. Za těch 5 dní, co jsem tam byla, ani za jedním z těch 3 dalších dětí (+1 byl na operaci v nemocnici) nikdo nepřišel. Ležela tam 5 denní rozkošná holčička, 6 týdenní nádherný chlapeček, pak downik a slepý chlapeček. Ten šel na operaci nožiček. Musíme podporovat a informovat OSPODy, že by nikdy neměla mít přednost matka před dítětem. Že se matky s dětmi mohou setkávat, i když budou v pppd. Že jsme tomu nakloněny, že to není žádný problém, že se budeme snažit o sanaci původní rodiny. Další poznatek pro mě je, že zaměstnanci v kojeňáku vůbec netuší, jak pppd funguje, znají jenom ty pomluvy. Když jsme se daly do řeči se setřičkama, byly velmi překvapené až šokované.

   No nejhorší je, že jsme odjeli a já jsem se s těmi ostatními nerozloučila...bylo to celý tak emotivní a dojemný, ty sestřičky byly taky dojaté, byly fakt moc milé. Já jsem je fotila, aby je měly děti ve fotoknize a všichni byli úplně v šoku, že dět em děláme deník... že to je pravda, že většinou ty děti nemají vůbec žádnou památku a vzpomínku na své dětství, že mnohdy později ani netuší, kde vlastně byly.....a tak jsem na ty ostatní broučky zapomněla....rve mi to srdce. Já jsem jim tam zpívala, zvonila na zvonečky, jednoho mrňouska jsem tajně uspávala v náručí...to se nesmí, smím brát jenom "ty svoje".....no snažila jsem se jim to tam trošku zpestřit a odlehčit....je to fakt tragédie

To je ten nejhorší pocit. Že vím, že je tu tolik připravených náručí a co všechno by ty děti mohly prožívat, jak by se mohly rozvíjet, jejich mozek by jen kvetl....a místo toho ony tam leží pořád ve stejný místnosti, a zírají pořád na stejný hračky...J  asně, že se sestřičky snaží, ale jak si může 1 sestřička udělat čas kromě krmení, převlékání, koupání, přebalování atd. ještě na hraní, chování. Ten 6 týdenní hošíček, co tam byl, tak pořád strašně plakal....on chtěl tak strašně chovat a mít nějakou aktivitu...s takovu pozorností poslouchal, když jsem na něho mluvila, když jsem ho hladila, tak byl blažený....ale pořád byl tak strašně smutný. Ale zatím to nevzdával, pořád ještě plakal!

Myslím, že musíme opravdu informovat kde se dá. Bez útoků, bez boje, bez osočování, prostě se ptát, jak je možný, že tady je tolik volných pppd a jsou naplněné kojeňáky a pořád tam chodí novorozenci? Když jsem se ptala, jestli za nimi chodí matky, tak   mi sestřičky řekly, že jo....ale že to často vzdají po 14 dnech a ty děti tam pak zůstávají. Jasně, že by ty mámy měly dostat šanci, ale tu by měly i u nás přece, dokonce si myslím, že daleko větší! Já osobně bych se velmi snažila zjistit, co se dá dělat pro vyřešení její situace, snažila bych se jí podporovat, být na ní milá, láskyplná, podporovat jí v jejím vztahu k dítěti atd. V tom kojeňáku na takový věci není čas.... ...................................................

Na konci roku 2011 byl celkový počet dětí v ústavních zařízeních  7468 dětí, z toho 1428 dětí bylo mladších tří let.

V roce 2012 panoval boj o novelizaci zákona o sociálně právní ochraně dětí. V září 2012 tehdejší pan prezident návrh zákona zamítl, poslanci jeho veto přehlasovali a od 1.1.2013 novela platí.

Přinesla mimo jiné např. povinnost vypracovat individuální plán ochrany dítěte, došlo k zakotvení Případové konference jako jedné z metod práce OSPODu ( případová konference spočívá v zapojení dětí, rodičů, jiných osob zodpovědných za výchovu, jiných osob blízkých rodině a dítěti a dalších subjektů podílejících se na ochraně dítěte), stanopvily se standarty kvality sociálně právní ochrany dětí.

Kromě těchto dílčích změn novela zavedla tu nejviditelnější - institut přechodného pěstouna. 

V roce 2012 u nás bylo 33 kojeneckých ústavů a domovů pro děti do tří let.

Pracovalo v nich ( podle statistiky) celkem 34,2 lékařů, 32,5 fyzioterapeutů a 850,5 zdravotních pracovníků nelékařů s odbornou způsobilostí bez odborného dohledu podle § 5 až § 21 a zákona č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Kapacita těchto zařízení byla 1700 dětí.V číslech nejsou zahrnuta zařízení pro okamžitou pomoc, nejčastěji Klokánky( Klokánky měly v roce 2012 kapacitu 517 míst, ovšem nelze zjistit, kolik zde bylo dětí do tří let).

Institut Pěstouna na přechodnou dobu plní noviny, časopisy, televizi a je důležitým tématem politiků. Člověk má pocit, že u nás v lednu 2013 začal pod vedením ministerstva kvést organizovaný zločin v přesouvání dětí z rodin k pěstounům. OMYL. 

Stát se konečně rozhoupal a začal opravdu pomáhat ohroženým dětem. Konečně i stát pochopil, že předpokladem pro zdárný vývoj dítěte je vřelý vztah s pečující osobou. Že je pěstounská péče nejen nejlevnější variantou  náhradní rodinné péče ale také nejprospěšnější.

K dnešnímu dni je nás - přechodných pěstounů - 417 kusů .

Porovnejte prosím čísla odebíraných dětí a dětí nám svěřovaných.

Ústavní péče - to je byznys. Spousta krásných domů, které někdo vlastní, spousta nutných stavebních úprav, spousta zařízení, finančních darů, spousta zbytečných zdravotních vyšetření, povinná  psychologická vyšetření pro novorozence ( ne neurologická ale psychologická !!!), skoro 9000 dětí, u kterých se den co den střídá jedna teta s druhou a když ta jedna skončí, tak přijde jiná. 9000 dětí, o které se před novelou nezajímala ani paní poslankyně Semelová, ani pan poslanec Bartošek, ani paní poslankyně Chalánková. 

Je nás 417, z toho 45 pěstounů je momentálně volných. PŘESTO je kojenecký ústav, kde se má kolegyně čtyři dny zaučovala v péči o svěřená dvojčátka PLNÝ miminek.

Vlastně - stále jsou ústavy plné dětí.

Jak silné slovo mají jejich zřizovatelé, dodavatelé a  ředitelé?

Hezký letní den.