Co je a není skutečný cirkus. Proč podněcujete k nenávisti?

Redaktor, který nehledá objektivitu, Ondřej Chlupáček v článku "Cirkusům nejde o zvířata, ale o byznys. Se zákazem drezury nemají co nabídnout" popouzí lidi k nepodložené nenávisti.

Po přečtení článku "Cirkusům nejde o zvířata, ale o byznys. Se zákazem drezúry nemají co nabídnout"jsem měla jediný pocit - projevená nenávist. Panu redaktorovi možná nepřijdou jeho slova závažná. Možná mu nedochází, že popouzí lidi proti skupině obyvatel, která je označována jako komedianti. K této skupině lidí se hlásí v ČR několik tisíc občanů. Navíc se článek nezakládá na podložených důkazech. Cvičení se zvířaty provádějí v dnešní době i zoo, nejen v české republice.

Když pan Berousek na konferenci cirkusů hovořil o tom, že cirkus se skládá ze tří článků, a to jest - klaun, zvířata a artisté, měl pravdu. Cirkus netvoří šapitó, ale program a všichni, kdo ho vytváří. Stejně jako divadlo netvoří budova, ale program - herci, zpěváci, tanečníci a jiní.

Cirkus, o kterém se ve svém článku zmiňoval pan Chlupáček, není obsahově cirkusem, ale spíše divadlem, nebo varietem. Stejně tak jako Cirkus Letná, není cirkusem, ale spíše alternativním divadlem.  Když budete např. balet předvádět pod šapitó, jedná se stále o balet a ne o cirkus. Někteří čeští artisté zažili v zahraničím cirkusovém šapitó lední revue. Kdo by tvrdil, že se jednalo o cirkus? Byla to lední revue, která se v daném šapitó střídala s cirkusem.Cirkus bez pilin a bez jednoho jeho podstatného článku, zvířat, není skutečným cirkusem. Dříve lidé více nazývali věci pravými jmény. Dnes se o všem polemizuje. Proč byla počátkem minulého století rozšířená varieté. Proč už tehdy tomu neříkali cirkus bez zvířat? 

Slovo cirkus je používáno a spojováno s věcmi, s nimiž nemá příliš společného. Bylo tomu tak i dříve, v hanlivém slova smyslu. V současnosti bych již hovořila o zneužívání významu slova cirkus.

Abych uvedla tvrzení pana redaktora na pravou míru, české cirkusy mají co nabídnout - čeští artisté patří k nejlepším na světě. Článek pana Chlupáčka, by mohl být použit jako důkazní materiál při případných soudních sporech. Tato skupina lidí se může obrátit nejen na soudy v ČR, ale případně na soud pro lidská práva ve Štrasburgu.

Pan redaktor si příliš zřejmě nedělal starosti, aby článek nevyzněl jako nepodložené napadání a tím podněcování k nenávisti lidí, kteří už dávno jsou v české republice předmětem diskriminace.

Loučím se slovy:

Gladiátorské zápasy naštěstí nemáme. Mnohdy mi je však připomínají všudypřítomné hony lidí zaměřené proti některým osobám, či skupinám lidí.

Vaše Marcela Kremeňová - Kaiserová