Nerozhoduje o sociálních dávkách i datum narození ?

Narodila se 1.dubna. Její život má k Aprílu daleko. Obraz těžce nemocného člověka a sociálního systému, kde rozhodují stejné žádosti dokola a pak nejsou peníze pro potřebné. Příspěvky pro ty, kde hrozí, že by měli na právníky. 

Ona aprílová žena se jmenuje Jarka. V důsledku vážných psychických poruch a diabetu 2. stupně, o němž nevěděla, přišla v únoru 2021 o nohu.

Byla hospitalizována začátkem ledna roku 2021, měsíc byla v umělém spánku, měla celkovou otravu organismu, v únoru jí byla amputována noha, měla poškozený žaludek, ledviny, chronické záněty močový cest, zůstala závislá na inkontinenčních plenách, přišla o vlasy, o všechny zuby, atd. 

 A i tak nedostala žádné sociální dávky. Ani průkaz ZTP, ani příspěvek na mobilitu, ani žádný příspěvek na péči. Prostě 0. 

Na všechny žádosti se musela odvolat. Vše musela opakovaně posuzovat Lékařská posudková služba, Úřad práce a opakovaně i Ministerstvo práce a sociálních věcí. 

Je to Apríl?  Ne. Zjevně sociální, vážně nemocní lidé, dostanou potřebnou pomoc až na druhý, třetí nebo kolikátý pokus.

Když v lednu 2022 přišlo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o navýšení invalidního důchodu brečela, co komu udělala. Znovu se jí začaly zhoršovat defekty na kůži. O tom, co se dělo dále se zmíním jen okrajově. 

Lékaři ji opakovaně odmítli hospitalizovat. Podcenili její problémy natolik, že až na základě našeho neodbytného postoje a na odvolání se na obvodní lékařku, jí udělali vyšetření krve a milá Jaruška měla CRP 300, což byla opět hraniční otrava organismu. Její zdravotní stav se pak ještě významně zhoršil. Kvůli autoimunitnímu onemocnění nemůže ani používat protézu. 

V současné době má Jarka navštěvovat 9 odborných ambulancí.

Bez doprovodu nemůže nikam, a to má prosím vše zvládnout z příspěvku na péči druhého stupně, ve výši 4 400 Kč a z příspěvku na mobilitu ve výši 550 Kč. Dříve pracovala jako pomocná síla v kuchyni, takže invalidní důchod má nízký. Manžel je také nemocný, pracuje na částečný úvazek a nemůže se o ženu starat sám. Bydlení mají sociální.

Tak ještě přemýšlím.....

O čem se potřebují na Ministerstvu práce a sociálních věcí znovu rozhodovat? 

Dnes je 10. 7. 2022 a po 15 měsících, stále nemá vážně nemocný, 54 letý člověk přiznaný adekvátní příspěvek na péči. To je k pláči.

Chápou vůbec, co může znamenat pro nemocného člověka nemít peníze, aby mohl jezdit na kontroly k lékařům.  Když na kontroly nechodí, tak ho v nemocnici odmítají ošetřit, leda že by ležel bez dechu, nebo zkřivený. V nemocnici se odvolávají na to, že mají poskytovat urgentní péči a mají pravdu.

Obvodní lékař nemůže předepisovat všechny léky. A jednotliví specialisté je zas odmítají předepisovat bez kontrol. Což je pochopitelné. A tyto jednoduché mechanismy z praxe si nedovedou dát dohromady lidé, kteří o přiznání příspěvků rozhodují?

Tady se nejedná jen o nějaké pochybení lidí, to děje a bude se dít. Jsme všichni chybující. Ale o zkostnatělý systém, ze kterého nejsou někteří úředníci, či lékaři ochotni udělat o píď více, než jim ukládá předpis a povinnost. Jinak by k takovým případům nedocházelo. Jedním slovem, lhostejnost. 

Je smutné, když se Vás lékaři ptají: „Proč té paní vlastně tak pomáháte?". Ještě více, když se na to ptají sociální pracovníci, kteří by za ní měli sami bojovat. Nebo Vám dokonce podstrkují názor, že by stejně nic nedostala. 

Někdy mám pocit, že v tomto světě začíná opět platit pravidlo, že přežijí jen silní. Jak je ale možné, že k člověku jsme více lhostejnější než ke zvířátkům.  Člověk je chrání,  v nemoci jim pomůže a nenechá je jen tak pojít. 

Kdybych tehdy řekla paní doktorce, že Jarka je mé nemocné morčátko, možná by se tak nechápavě neptala. 

S paní doktorkou jsme si nakonec docela porozuměli, v případě potřeby je ochotná nám dále pomoci.

A tím Vás chci povzbudit. Pokud máte obdobně těžkou životní situaci, nevzdávejte se! Nakonec se vždy najde někdo, kdo bude ochotný a komu nebudete lhostejní. 

Děkujeme touto cestou všem lékařům, sestřičkám i sociálním pracovníkům, kteří pro Jarku udělali, či dělají co mohou.  Velké díky. 

Loučím se s Vámi slovy:

Pokud máte nějaké omezení, nestyďte se za něj. Stydět by se měli lidé, kteří jsou omezení dobrovolně. Ty, co postrádají lásku a soucit k druhým.

Vaše Marcela Kremeňová